Psal pro Gotta i Golden Kids. Co dnes dělá autor legendárních pecek?

K hudbě měl blízko už jako dítě. V pěti letech dokonce hrál spontánně na akordeon tehdejší šlágry. „Otec mě zavedl za tím správným člověkem, který mě vedl tak, že jsem už v deseti letech hrál s dospělými ve smyčcovém orchestru. Když si violista udělal nějaký problém s rukou, zastoupil jsem ho ve smyčcovém kvartetu. Taky jsem tehdy napsal první skladbičku.“

Učil se na scéně

Popelka studoval Vysokou školu chemicko-technologickou. „V té době jsem hrál ve všech možných formacích, navíc jsem pořád psal nějakou muziku. Podle toho to studium vypadalo. Kolikrát jsem měl při vystoupeních skripta na kolenou a měl jsem domluvené s klarinetistou, aby do mě strčil, když přijde náš vstup.“

Hudební skladatel Vladimír Popelka|foto: Honza Ptáček

Po nástupu do výzkumného ústavu začal podle svých slov i pořádně studovat muziku. „Mé skladby a další jsme nahrávali pro královéhradecký rozhlas. Pak jsem se dostal do brněnského rozhlasu a hrál jsem i v jedné brněnské kapele. Skládal jsem, dirigoval, aranžoval.“ Protože se znal s dalším pardubickým rodákem Bohuslavem Ondráčkem, dostal se díky němu i k legendárnímu triu Golden Kids.

Jeho písničky znáte

Jako autor populárních písní rozhodně nezahálel. Pro Václava Neckáře složil skladbu Krokodýl Jeroným, pro Helenu Vondráčkovou a Jiřího Korna duet Jakoby nic. „Ta nahrávka by vůbec nevznikla, kdyby nebylo Karla Gotta. Přivezl mi onen dominantní syntezátor.“

Čtěte takéVladimír Popelka v rozhovoru s Jolanou Voldánovou

Největším hitem Vladimíra Popelky pravděpodobně zůstává dětská píseň Chytila jsem na pasece žížalu. „Za tuto skladbu jsem se styděl. Vyvedl mě z toho Kocáb, když říkal, že to je přece jazzové téma. Velmi skladbě prospěl text. Střední generace ji všeobecně zná.“

Jak sám říká, nepovažuje se za důchodce. Pracuje dál. Často nahrává třeba s Felixem Slováčkem a s jeho synem.