Psychicky náročná i krásná práce. Známe Sestřičky roku

Nominací se sešlo skoro sto, nejvíc jich přišlo v kategorii Sestra v přímé ošetřovatelské péči. Její vítězkou se stala Simona Žabková, vrchní sestra oddělení paliativní a hospicové péče v Albertinu, odborném léčebném ústavu v Žamberku. „Jenom samotná nominace byl velký dar. Jenom když si o mně někdo myslí, že dělám svou práci dobře. Moc děkuju, že jsem se toho mohla účastnit. Je to motivace posouvat se dál. Chci, aby se posouval můj tým. Abych to dělala prostě ještě líp.“

Víc času na potřebné

Na standardním oddělení, kde Žabková pracovala dřív, byla nešťastná. „Docházelo tam k umírání nemocných a nebyl na ně dostatek času. Proto jsem se snažila, abychom otevřeli právě oddělení paliativní a hospicové péče a povedlo se nám to. Psychicky náročná práce, ale i krásná. Musíme umět s emocemi pracovat. Pomáhá, když pak vidíme zpětnou vazbu, že jsme někomu pomohli.“

Druhé místo ve zmíněné kategorii brala Martina Voženílková, porodní asistentka z Chrudimské nemocnice. „Vůbec jsem neočekávala, že bych mohla uspět. Bylo to pro mě velké překvapení. Velmi si toho vážím. Dělám jeden z nejhezčích zdravotnických oborů, kdy přivádíme na svět nové životy. V Chrudimi jsem od začátku. Líbilo se mi tam už na praxi. Je tam útulná, rodinná atmosféra pro maminky i personál.“

Dělají to srdcem

Cena v kategorii Sestra v sociálních službách míří k vrchní sestře mobilního hospice Andělů strážných z Oblastní charity Pardubice Markétě Vaškové. „Ocenění přijímám s velkou pokorou. Je to pro mě hodně zavazující do budoucna. Dělám práci pro lidi, kteří jsou na konci života a pro rodiny, které je doprovázejí. Jsem ráda, že se téma paliativní péče dostává na pořad dne. Odtabuizování smrti je hrozně důležité, protože se jí všichni bojíme.“

Sama je ráda hlavně za to, že mobilní hospic v charitě vůbec vzniknul. „Pečujeme o pacienty i celou rodinu. Jsme jim oporou taky po odchodu jejich blízkého. Informovanost veřejnosti o hospicích pořád není dostatečná. Mnoho lidí o nás ještě vůbec neví.“

Za celoživotní práci převzala ocenění dlouholetá záchranářka z Pardubic Věra Koppová. „Ocenění mě moc potěšilo. Svoje povolání dělám srdcem. Moc děkuji kolegovi, který mě nominoval. Bez šikovného parťáka bych nikam nedojela. Pracujeme týmově a když jsme sehraná dvojice, tak to nemá chybu. Chodí k nám na stáže i mladí záchranáři. Ráda jim předávám svoje zkušenosti. Oni jsou bezvadní, přizpůsobiví. Lidé nás ale na záchrance kolikrát zneužívají. Jezdíme v mých očích někdy zbytečně. Nedá se nic dělat. Je to tak nastavené.“

Jak se oceněné sestřičky dostaly ke své profesi? Poslechněte si celý rozhovor.