Radim u Luže: mraky železničních kuriozit tam, kde nikdy nejel vlak
Celý život dýchá pro železnici. Eduard Kapitola k ní přičichnul v dětství, pak pro ni pracoval a dnes opečovává své vlastní muzeum plné nejrůznějších drážních předmětů a zajímavostí.
„Už od útlého mládí jsem jezdil se svým otcem, který byl řidičem nákladního vozidla u uhelných skladů. Ve stanici Uhersko se uhlí vykládalo. Vůně parních lokomotiv mě velmi okouzlila, podobně jako pan výpravčí v červené čepici na perónu, dopravní kancelář. To byl naprosto jiný svět. Všechno bylo z mědi, hliníku, mosazi. Představoval jsem si tisíce lidských dotyků, které měl každý předmět na sobě. Vždycky jsem si říkal, že tohle bych chtěl někdy dělat.“
Nakonec se Kapitolovi sen splnil. „Vystudoval jsem českotřebovskou železniční průmyslovku a už během studií jsem si udělal zkoušky na výhybkáře. Tehdy jsem si tím dokonce o sobotách a nedělích vydělával nějaké peníze. Pak jsem byl spoustu let výpravčím ve spoustě stanic. Následně jsem se stal přednostou stanice anebo dopravním kontrolorem.“
Muzeum z prodejny potravin
Železniční předměty Eduarda Kapitolu dál fascinovaly, a proto je začal shromažďovat. „Šlo vždy o vyřazené věci. V mém rodném domě byla v přízemí prodejna potravin. Když po nástupu supermarketů zůstala zavřená, naskytnul se ohromný prostor. Těch věcí jsem měl už tehdy hodně a navíc jsem mohl sbírat větší kusy. Paradoxně do Radimi nikdy žádná železnice nevedla a ani tam nikdy nepovede.“
Dorazit do jeho muzea může po domluvě každý, koho zajímá dopravní kancelář zevnitř, pokladna, telegrafní kancelář, úřadovna pana přednosty a taky to, jak bydlela jeho rodina. Nechybí třeba ani šestimetrová mapa znázorňující profil trati z České Třebové do Pardubic. Pochází někdy z roku 1882.
A jak vidí železniční nadšenec dnešní cestování vlakem? „Každá doba nese něco úplně jiného. Dnes je na hlavních koridorech centrální řízení provozu. Romantiku dráhy najdeme maximálně na nejzapadlejších lokálkách. Dřív byly stanice plné lidí. Vrátný dokonce odebíral jízdenky. Cestující si ji sice opatřil, ale podle zákona to nebylo jeho vlastnictví. Proto se všechny jízdenky musely odevzdávat v cílové stanici.“
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.