Rovnoprávnost jako z reklamy

Rodinný oběd
Rodinný oběd
0:00
/
0:00

Reklamy, kde je v hlavní roli muž, mi začaly vadit až poslední dobou. Možná mi vadí proto, že se o rovnoprávnosti víc mluví a ženy i muži si uvědomují, že se jejich role v rodině podstatně mění. Ale nemění se jenom u mladých párů, k velkým změnám v rodině, dochází i u párů důchodového věku!

Vidím změnu i na sobě. Bude mi sice šedesát osm, ale cítím, že bojovat za rovnoprávnost musíme! A tak se nedivte, že mi vadí reklamy, které ze ženy dělají domácí puťku a z muže dělají pána tvorstva!

Například tahle reklama:

Mladý muž žádá otce své vyvolené o její ruku. Otec odpoví, ať si spolu zkusí nejdříve bydlet, aby si viděl, jak jeho dcera pere, uklízí, vaří a tak. Ať ví, do čeho jde!

Vsadím se, že tuhle reklamu určitě vymysleli muži. Umím si dokonce tým těchto mladých, kreativních mužů představit. Na všechny doma čeká manželka, která je na mateřské dovolené s dětmi. Je přitažlivá a chytrá, a kromě toho umí prát, uklízet, vařit, umí prostě všechno, co má správná manželka umět, mám pravdu, kreativní pánové? Proto jste si ji přece vzali! A proto děláte tyhle hloupé reklamy!

Nebo jiná reklama, ve které dvě děti a manželka napjatě u večeře čekají, až hlava rodiny ochutná první sousto. Když se otec pochvalně usměje, manželka a obě děti si oddychnou a teprve potom začnou jíst také.

A já vám teď povím, moji milí posluchači, jak možná pan režisér vysvětloval tuhle scénu malé Janičce, která hraje jedno z dětí...

„Janičko, tvůj tatínek se určitě někdy rozzlobil, že maminka něco špatně uvařila, viď? Rozzlobil se? Ano? No vidíš, Janičko, tak to znáš! A tady pan Vokoun, co hraje tvého tatínka, se taky může rozzlobit, protože mu to nebude chutnat! A může se hodně rozzlobit! Takže, Janičko, ty budeš na pana Vokouna koukat ustrašeně! Bojíš se ho! Hodně se bojíš, že se rozzlobí!

Co je?! Proboha, neplač, Janičko! Neplač! Pan Vokoun se přece nerozzlobí doopravdy, Janičko! Vždyť víš, že je to všechno jenom jako! No tak, Janičko! Máš kapesník? Dejte tomu dítěti někdo kapesník, sakra! Janičko, točíme přece reklamu, za kterou dostaneš penízky! Proto musíš udělat to, co chci, abys udělala! A musí to udělat i pan Vokoun! Jinak byste penízky co? Nedostali!

No vidíš, jaká jsi hezká holčička, když se směješ! Tak poslouchej! Pan Vokoun ochutná papání, co má na talíři, ty na něho budeš ustrašeně koukat a pak uvidíš, že mu to papání chutná! A pan Vokoun se usměje a maminku pochválí! A ty se tomu hezky zasměješ, protože jsi ráda, že tvůj tatínek, tedy pan Vokoun, nebude křičet! A s chutí začneš papat! I maminka začne papat! A tvůj bráška začne také papat!

Já vím, Janičko, že to není tvůj bráška! Já vím, Janičko, že je to Pavlík, který hraje v téhle reklamě stejně, jako v ní hraješ ty! Ale Pavlík, Janičko, Pavlík se na rozdíl od tebe, usmívá už teď! A proč se usmívá, Janičko? Protože ví, že od nás dostane penízky, když se bude usmívat! A proto se budeš taky usmívat, Janičko! A pak budeš papat! I tvoje maminka bude papat!

Janičko, já VÍM, že to NENÍ tvoje maminka! Ano, je to tvoje reklamní maminka a tvoje REKLAMNÍ maminka se taky bude usmívat a taky bude papat! Všichni budete papat a všichni se budete usmívat, protože jste šťastní, že se tvůj tatínek...

Já víííím, Janičko, že to není tvůj tatínek! Pan Vokoun v týhle reklamě jenom hraje tvého tatínka...“

Víte, co si myslím? Kdyby v téhle reklamě hrála roli tatínka, maminka, a děti s tatínkem se strachem čekali, jestli jí bude jídlo chutnat, měla by tahle reklama daleko větší úspěch a my ženy bychom si dokonce i zapamatovaly, na co vlastně je! A víte proč?

Protože bychom se zasmály! Protože by nás v téhle reklamě zaujalo, že si dělá legraci z mužů, pánů tvorstva! Protože by nás pobavila! A pobavila by nás proto, že my ženy, se takhle u stolu nikdy nechováme.