Sanitka to nepálí automaticky na plný plyn. Řídit by ji měl kliďas s chladnou hlavou
Co děláte za volantem, když houká sanitka? A představili jste si někdy danou situaci z druhé strany? Šofér houkajícího auta musí hodně improvizovat a vždycky si poradit.
„Řidiči si dělají, co chtějí. Občas nám tam vjedou, občas zastaví, kde nemají. Univerzální rada pro ně neexistuje. Každá situace je jiná, liší se. Lidi by neměli stresovat, zastavit na nějaké přehledné rovince, kde není žádná překážka jako ostrůvek a podobně. Anebo naopak popojet, aby uvolnili místo té sanitce,“ doporučuje zdravotnický záchranář Miroslav Březina.
Při červené krokem
Sedět za volantem sanitky a bát se vjet do plné křižovatky, to úplně nejde dohromady. „Jsem na to školený a připravený. Zachovám klid, zpomalím a jedu opravdu pomalu. Když někam nevidím, neřítím se tam jako blázen. Když je červená, jedu krokem, rozhlížím se. Tím pádem by to mělo být bezpečnější. Od 22 do 6 hodin sanitky obvykle nehoukají kvůli nočnímu klidu. Naše světla jsou ale vidět a řidiči reagují docela včas. Navíc je v noci klidnější provoz.“
Sanitní vozy musí být v perfektní kondici. „Chodí na pravidelné servisní prohlídky. Udržují se, aby byly vždy stoprocentně připravené k zásahu. Kanystr nevozíme. Většinou vyjíždím nádrž zhruba do půlky. Pak jedu hned tankovat,“ říká Březina.
Radost z uzdravování
V téhle práci prý člověk nikdy nemůže říct, že viděl všechno. „Situace pokaždé jiná. To je na té práci skvělé. Pacienta zaléčíme a najednou se mu udělá dobře, poděkuje a jedeme dál. Třeba u hypoglykémie může být v bezvědomí, podáme mu glukózu, on se probere, skoro vyskočí, je rád a zůstal by doma. Pacienti někdy jsou taky agresivní, minimálně slovně. Setkáváme se s tím. Snažíme se s tím člověkem vyjít, popovídat, vyřešit jeho problém.“
Březina je zvyklý všeho nechat a jet do akce. „Oběd si někdy ohřívám i třikrát. Když čekáme na výjezd, tak si nejdřív splníme náš harmonogram, takže si zkontrolujeme léky, materiál, uklidíme základnu. Když máme čas, tak si můžeme pustit televizi, natáhnout se, odpočinout si.“
Někdy řidič, někdy zdravotní bratr. Podle čeho se to určuje? Jak se Miroslav Březina k téhle profesi dostal? Poslechněte si celý rozhovor.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
