Nikdy není pozdě. Sanitka přání plní touhy nevyléčitelně nemocným

26. duben 2023

Vypadá jako běžná sanitka, ale je z ní vidět ven, člověk si tam může pustit svoji muziku a hlavně plní přání těm, kteří by to sami nedokázali. Nový projekt v Česku funguje teprve pár měsíců.

Sanitku přání si obvykle objednávají imobilní lidé v terminálním stádiu nemoci, kteří by se rádi rozloučili s oblíbeným místem nebo lidmi. „Klient si nás objedná, vyplní formulář, kde vypíše svůj zdravotní stav a místo, kam by se chtěl podívat. Naši zdravotníci následně určí, jestli je k převozu vhodný. Všechno konzultujeme s naší ARO sestrou i s ošetřujícím lékařem. Typický klient trpí nevyléčitelnou nemocí anebo nějakým těžkým postižením. Je to věkově neomezené. Můžeme vézt malé děti a naopak jsme vezli už i stoletou babičku,“ říká spoluzakladatel Daniel Karták.

Sanitka, která plní poslední přání

Vybavení je v autě schované, aby ho lidé neviděli a necítili se jako v sanitce anebo v nemocnici. „Máme průhledná skla, takže klient může sledovat cestu. Dokonce si přes reproduktor může pustit svou oblíbenou hudbu. Na palubu bereme i doprovod. Doteď jsme splnili osm přání. Tento týden nás čekají další dvě. Jde zatím spíš o skromná přání typu rodný dům. Vezli jsme i policistu, který umíral a chtěl se naposledy vidět s kolegy. Pojedeme do stájí, kde si bude moci pán pohladit koně. Kromě letu na Měsíc dokážeme splnit prakticky všechno.“

Spoluzakladatel Sanitky přání Daniel Karták

Na každé přání má tým podle Kartáka vyhrazený celý den. Nijak proto nehoní čas. „Všechna jsou zdarma. I v případě, kdy se klient chce podívat třeba na koncert, sportovní utkání a podobně. Všechno platíme my. Ve vedení jsme 3 a máme nějakých 40 dobrovolníků. Časem plánujeme další sanitku. O přání je totiž obrovský zájem. Hodně nám pomáhají sociální sítě, přes které se snažíme zviditelňovat. Máme celorepublikovou působnost.“

Přísná pravidla pro posádku

Ze zákona musí být i Sanitka přání vybavená jako přeprava pacientů neodkladné péče, prakticky jako záchranná služba. „Vždy jede řidič-záchranář, zdravotní sestry, záchranáři a podobně. Máme majáky a v případě zhoršení stavu klienta je můžeme zapnout. Pokud by k tomu došlo, domluvíme se s linkou 155, jestli máme klienta dovézt do nejbližšího zdravotnického zařízení anebo jestli rovnou přijede záchranná služba na místo.“

Sám Daniel Karták se musel vypořádat se závažnou nemocí. Proto ví, jak je důležité pomáhat. „V nemocnicích jsem si proležel dlouhé měsíce. Poznal jsem, co znamená, když člověk odtamtud nemůže odejít.“

Myšlenka těchto aktivit se zrodila před 15 lety v Holandsku. „Tenkrát řidič sanitky Kees Veldboer vezl umírajícího pána z jednoho zařízení do druhého. Ten se jako bývalý námořník chtěl naposledy podívat na moře, což mu řidič splnil. Kontaktovali jsme holandské kolegy a po nějaké době jsme tam jeli na stáž. Taky jsem byl na stáži v Izraeli,“ dodává Karták.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.