Sibiřský husky miluje volnost. Vynucenou chůzí u nohy ho zlomíte

„Jsou to psi velmi zvědaví. Každé zapraskání větvičky v lese je zaujme víc, než jejich pán. A tvrdým výcvikem v nich zlomíte to, co mají dáno od přírody – svobodu a volnost. Něco jiného je ale jízda na saních,“ říká chovatelka z Holetína u Hlinska, která se chovem severských plemen zabývá více než třicet let.

Čím víc psů mám, tím méně radím

Pokud si pořizujete severského psa jako jediného mazlíka do rodiny, není vyloučeno, že ho polidštíte natolik, že k vám bude tíhnout, a jeho tzv. útěkářské sklony nebudou tak dramatické. Ale pak jde podle Petry Pliskové tak trochu o zlomení jeho povahy. Bez vodítka se tak jako tak na procházce s tímto severským psem neobejdete.

Sibiřský husky (ilustrační foto)|foto:Monika Mundilová

„Čím více psů chovám, tím méně dávám rad. Zjistila jsem, že opravdu každý pes má jinou povahu a nedaří se mi jejich výchovu zaškatulkovat. Na každého platí něco jiného. Jeden je nedůvěřivý, druhý skotačivý a z ničeho si nic nedělá. Proto se také někdy usmívám nad radami, které vidím na internetu od začínajících chovatelů. Myslí to dobře, ale vidí výchovu jen ze svého osobního úhlu,“ myslí si chovatelka.

Zapřažení do saní jsou šťastní

Čtěte také

Německý ovčák potřebuje důslednou výchovu a do paneláku nepatří, říká elitní policejní výcvikář

25. ledna se koná Šediváčkův long v Orlických horách. Zkušení musheři předvedou to, co jejich severští psi umí.

Musheři se svými pomocníky, kterým se říká handleři, musí psy seřadit tak, aby k sobě pasovali a běželi stejným směrem a tempem. Vepředu běží lídři – mozky celého spřežení. Mushera musí poslechnout na dálku, na jediné písknutí, jinak hrozí kalamita.

„Na Šediváčkově longu je maximum dvanáct psů zapřáhnutých do saní najednou. Ale viděla jsem i čtrnáct psů v akci. To je potom snad dvacetimetrový kolos. Přijeďte se podívat do Deštné v Orlických horách, třeba se tam potkáme,“ zve na tradiční akci chovatelka Petra Plisková z Holetína u Hlinska.