Široký záběr fotografa: Roman Vondrouš zvládá tlačenici u Taxisu i v Oválné pracovně

Vyjde někdy Roman Vondrouš bez fotoaparátu? Jak se fotí v oválné pracovně? Poslouchejte
Když mu bylo patnáct, fotil vlaky. Železnici miloval. Před objektivem mu často pózovaly lokomotivy, fascinovaly ho tratě. Pardubický rodák se propracoval až na post elitního fotoreportéra agentury ČTK, který sbírá jeden vavřín za druhým.
„Pokaždé chci hledat nějakou nadstavbu, neobyčejné úhly pohledu, jakési novátorství. Ale někdy to vypadá, že už v historii bylo všechno vyfoceno. Opakujeme určité typy záběrů,“ popisuje svou často komplikovanou profesi Roman Vondrouš.
Vždy připraven
Česká tisková kancelář zpravodajsky pokrývá každodenní situace. Všímá si mimořádných událostí, politiky, tiskových konferencí, kultury i sportu. Právě sportovní fotografie jsou docela dobrou průpravou. „Naučíte se takové zručnosti, předvídání situací. Je to akční záležitost, musíte hbitě reagovat. Daný sport by ale člověk měl dobře znát. Na tribunu nechodím bez fotoaparátu, jsem s ním životně spjat.“
Vondrouše nedávno ocenila Mezinárodní asociace sportovních novinářů na kongresu v Budapešti. Dokázal ovládnout kategorii Fotografický soubor, a to snímky z pardubických dostihů. „Před lety jsem uspěl i ve World Press Photo. Beru to jako skvělou propagaci do zahraničí, protože tyhle fotky obletí celý svět. Už jsem pro ČTK fotografoval na třech olympijských hrách. V Pardubicích jsem i dřív navštěvoval dostihy, hokej, basketbal anebo plochou dráhu.“
Úplně z jiného soudku je jeho triumf v tuzemské soutěži Czech Press Photo, kde si podmanil kategorii Lidé, o kterých se mluví. Porotu zaujala série snímků Premiér v Bílém domě. „Tam se fotograf z českých médií nepodívá každý den. Musel jsem se zorientovat a adrenalin pracoval. Bylo to atraktivní prostředí a ze snímků dýchá neobyčejnost,“ myslí si Roman Vondrouš. Podle něj jinak při fotografování politiků moc kreativních záběrů nevzniká.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor


Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.