Síť ze záclony, lajny krejčovskou tužkou, opravdová antuka. Za malými díly je velká práce

Jeho dioramata vystihují realitu historických událostí. „Času moc není a snažíte se neudělat chybu. Musíte mít trpělivost a být pečliví,“ říká muž, který si svá díla zároveň umělecky fotí.

Dárek pro tenisové naděje

Vítěz letošního 95. ročníku Pardubické juniorky si odveze Widenského kalendář ze Světa Baťa hraček na rok 2023. „Pracovali jsme na něm asi 5 let s mou dcerou Kristinou. Nejtěžší bylo nasbírat exponáty. Mám asi největší sbírku pryžových a kaučukových Baťa hraček na světě. Hledám je a opravuju. Do kalendáře jsem nafotil figurky v různých ročních obdobích. Třeba na leden mám krmení zvěře s gumovým myslivcem a králíčkem v Krkonoších. Je to už 7. kalendář pro vítěze Pardubické juniorky.“

Dioráma Turnaj juniorů v Pardubicích 1937|foto:Michal Widenský

Diváci budou moci během finálových duelů slavného srpnového turnaje vidět unikátní historické dioráma s miniaturním antukovým kurtem a sportovními reklamami ze 30. let minulého století. „Na hřišti jsou gumové postavičky tenistů od firmy Baťa z let 1935 - 1936. Státní archiv mi sehnal dobovou fotografii. Síť jsme vyrobili z prvorepublikové záclony, vlajka je ze skutečné prvorepublikové vlajky. Největší problémy jsem měl s nalajnováním hřiště. Povedlo se mi to krejčovskou tužkou. Antuku jsem dostal z tenisových kurtů ze Seče. Je tam i reklama na Rubant, našeho prvního výrobce tenisových míčků ze Dvora Králové.“

S kameny za skauty

Michal Widenský rád vzpomíná na skauta Lubora Šušlíka, se kterým společně tvořil. „On byl ještě zástupcem staré generace, která v modelářském oboru využívala okolní nejlevnější materiál. Na tvrzi Dobrošov se teď posmrtně otevřela jeho nová expozice. Zemřel asi měsíc před dokončením. Tam můžeme vidět třeba jeho tanky z papíru a ze dřeva. Byl perfekcionista, ale ke konci života už neměl ten zrak jako dřív. Odmítal brýle. Něco jsem ještě musel barevně dodělávat. Do poslední chvíle pracoval na zakázce pro slovenské muzeum, kde vyráběl šestispřeží s vojáky, kteří vezli rakev Štefánika. Tu se mu už ale nechtělo vyrábět.“

Přírodní dioráma Skautský tábor 1948 zpracovávali oba pánové asi rok. „Je tam ohniště a okolo něj skauti. Každá figurka je originál. Lubor vyrobil i sám sebe. Sedí na pravé straně, má v ruce nožík a popisku Bill.“

A Pozdrav ze skautského tábora nafotil Widenský v lese za Hořicemi. „Přivezl jsem si tam svoje kameny, které jsem na místě sbíral. Dovezl jsem si taky písek, naštípané miniaturní smrkové dřevo a podařilo se mi tam udělat i ohníček. Jeden skaut hraje na kytaru, další opéká buřty, jiný něco míchá v ešusu anebo nese dříví.“