Sklářská stezka ukazuje krásy i historii Orlických hor

27. prosinec 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Z novodobé tvorby tavení skla na sklářské stezce

Vydejme se z Deštného v Orlických horách do Orlického Záhoří. Naším průvodcem bude naučná stezka S Kačenkou po stopách sklářů.

Hlavně díky sklářství ve středověku lidé nehostinné horské hvozdy osídli, důvody byly jednoduché – na horách byl dostatek dřeva a křemene nutných k výrobě skla, vysvětluje regionální historik Bohumír Dragoun: „Obecně sklářství bylo klíčové pro osídlování všech hor. Dřevní hmota lákala šlechtu, aby ji využila. Takže organizovala sklářskou kolonizaci, sklárny spolykaly lesy v okolí, vznikaly osady, ti skláři měli samozřejmě nějaké hospodářství, potřebovali pastviny a to už zabránilo tomu, aby se ty horské lesy vrátily do té původní kompaktní podoby.“

Skláři byli první kolonizátoři hor

Historici by rádi doložili v Orlických horách sklárny už z 13. století, ale první písemné zmínky jsou o století mladší. „Předhusitská sklárna to byla vlastně hliněná kopule na kamenném základu s dlouhým topným kanálem. Byla to pec českého typu, zobrazená je poprvé v rukopisu Johna Mandevilla,“ vysvětluje Bohumír Dragoun.

První zastavení na stezce S Kačenkou po stopách sklářů u deštenského muzea

Stojíme spolu na samotném počátku sklářské stezky u Muzea turistiky, zimních sportu a řemesel v Deštném. Tady je také stezka začíná první informační tabulí. Celkem jich je sedm a zvídavého turistu zavedou přes hřeben až k polské hranici do Orlického Záhoří. Na každé tabuli je kód, který se opíše a všechny kódy se pak dají vyměnit v informačním centru v Deštném nebo v Orlickém Záhoří za pamětní skleněnou minci.

Sklo polykalo tisíce kubíků dřeva ročně

Sklárny často měnily místa, pokud se spálilo všechno palivové dřevo v rozumné vzdálenosti, sklárna se přesunula dál. Pozůstatky najdeme třeba na hřebeni Orlických hor, tedy ve velmi nehostinných podmínkách. „Jsme na Cikánce, tady stávala v 17. století sklárna, jedna z nejvýše položených skláren v Čechách. Byla tady vlastně taková malá vesnice se vším všudy. Obzvlášť v zimě tady musel být život velmi těžký, jsme víc než 900 metrů nad mořem, ale lidé prostě dali přednost při putování za surovinou přednost obživě před pohodlím,“ líčí často nelehký život sklářů historik Bohumír Dragoun.

Povozem, železnicí a lodí

Sklářské řemeslo se dědilo z generace na generaci. Například v Orlickém Záhoří, kde sklářská stezka i naše putování končí, působila rodina Preislerů. „Ignác a Daniel prosluli jako kolowratští malíři skla. Malovali černou linkou na orlický křišťál, té technice se říká schwarzlot. Jejich výrobky najdeme v galeriích a sbírkách po celém světě. Tady na Orlicku je jejich nádherné sklo k vidění na Kolowratském zámku v Rychnově nad Kněžnou,“ nabízí další tip na výlet Bohumír Dragoun.

Ukázky skla z orlických skláren v deštenském muzeu

Sklo z Orlických hor putovalo do celého světa. „Z Deštného ho vozily koňské povozy do Rychnova nad Kněžnou, tady se přeložilo na železnici a dál pak jelo třeba do Hamburku a lodí do Anglie,“ říká historik Dragoun.

Srub Karolína připomíná místo, kde od roku 1873 stála stejnojmenná sklářská huť

Slavnou éru orlického sklářství ukončila průmyslová revoluce. Poslední sklárna na české straně Orlických hor skončila v roce 1910, byla to Karolína v Deštném. „Kam nedošla železnice, tam končí veškerý průmysl. Prostě se ty dlouhé dopravní vzdálenosti nevyplácely,“ popisuje konec sklářství v regionu Bohumír Dragoun.

Spustit audio