Škola v posteli a v pyžamu? Děti kvůli distanční výuce ztrácejí základní pracovní návyky

9. březen 2021

Už rok používáme ve školství termín distanční výuka. Tento v minulosti neznámý pojem je dnes zcela běžný. Online výuku po roce fungování hodnotí zástupkyně ředitele ZŠ Štefánikova Pardubice Petra Ryšavá.

Čtvrté a páté třídy základní školy zvládají podle ní distanční výuku nejlépe. Ještě mají chuť se učit a zároveň už také umějí dobře ovládat počítač. Pro prvňáky a druháky je distanc tragédie, znalosti si osvojují velmi těžko. A děti na druhém stupni? 

„Ty bohužel v hojné míře využívají vymoženost vypnutých kamer, a tím vzdělávání ztrácí efekt. Dělají pak bez kontroly mnoho jiných věcí a výuka jde stranou,“ říká učitelka Petra Ryšavá, která si mezi svými páťáky udělala soukromý test. 

Chtěli byste jít hned zítra do školy?

Páťáci se vyjádřili velmi překvapivě. Těsná většina z nich by chtěla i nadále zůstat doma. Vyhovuje jim hlavně to, že nemusí brzy vstávat, nemusejí se strojit do školy, atd. Děti zlenivěly, chybí jim základní návyky. „A to je věc, která jim ubližuje úplně nejvíc. To je pro ně ta největší ztráta. Už si neužívají zcela výjimečně pyžamový den, ale pyžamové měsíce,“ říká Petra Ryšavá.

Nenapovídejte dětem

Rodiče malých dětí mají mnohem větší prostor sledovat práci učitele svého dítěte. V tom je distanční výuka neúprosná.

„Občas sledujeme u menších dětí takový nešvar, že rodič má pocit, že dítě říká při hodině nesmysly. Proto má tendenci navádět ho správně a napovídá mu. A my slyšíme to šeptání. Prosím  tedy rodiče prvňáků a druháků - nechte, prosím, pracovat děti samostatně. Jedině když udělají chybu, tak se v budoucnu poučí,“ vysvětluje učitelka.

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová