Profesor reálky Josef Haša dostal za přípravu velezrady šest let

Ve skladu vambereckého podniku „Bánská a hutní“pracoval Josef Haša osm měsíců. Ale i tam si ho gestapo našlo. V listopadu 1941 ho zatklo a odvezlo do hradecké vazební věznice. Po výsleších ho transportovali do Terezína. "Když nás odváděli z hradecké věznice, protektorátní četníci nám dělali čestný špalír," zaznamenal ve svých pamětech na válku Josef Haša. V Terezíně zůstal až do poloviny května 1942. 

Z Terezína putoval před soud v Drážďanech. Josefa Haša měl veliké štěstí, že k transportu došlo ještě před smrtí Heydricha a ušel represáliím, které proběhly i v protektorátních věznicích. "Rakve pro pankráckou sekyrárnu se zhotovovaly v dílnách v Malé pevnosti. Vězňové zhotovili jeden den rakve a ráno už v nich  sami leželi," psal Josef Haša.

Soud byla fraška

Soud proběhl v Litoměřicích před Vánoci 1942 a v rozsudku stálo, že v době pro Říši tak těžké chtěli odtrhnout protektorát od Říše a připojit jej k Sovětskému svazu. "Soud byla fraška, při které se soudcové nudili a já dostal šest let káznice," vzpomínal Josef Haša.

Odvezli ho do věznice ve slezském Wohlau a krátce poté do Kasselu. V tamním vězení zažil několik těžkých náletů, během nichž bylo město téměř zničeno. Ke konci války všechny vězně transportovali dále od fronty.

Osvobození u Mnichova

Na konec války zoufale čekali v jedné z káznic nedaleko Mnichova. Zásobování bylo katastrofální a vězni si mohli přilepšit, pokud je vzali na práci do některé z nemnoha fungujících továren. "Jezdili jsme po Mnichově a ze sklepů vybombardovaných domů vynášeli pytle koksu. Byla to těžká práce pro zdravé nosiče a nad síly vězně, který tři roky hladověl," vzpomínal na poslední válečné dny Josef Haša.

Američani nechali Němce podusit

Po příchodu americké armády nastal v Mnichově naprostý chaos. Veřejná bezpečnost svlékla uniformy a nová nebyla ještě zorganizována. Američané nechali Němce několik dnů podusit ve vlastní šťávě.

Továrna, ve které Josef Haša pracoval, přestala vyrábět a vězni se vrátili zpátky do káznice. "Svoboda byla to jediné, čeho se nám dostalo, strava se nezlepšila. Pak ale Američané přivedli československého důstojníka a ten se postaral o naši repatriaci," popisoval osvobození Josef Haša.

A šel jsem domů

Dvaadvacátého května 1945 se vrátil domů do Lhotky nad Bečvou. Josef Haša popisoval: "Časně ráno jsem vystoupil z vlaku. Na nádraží byla hlídka místních občanů, po více než čtyřech letech mne nepoznali. Když jsem se představil, řekli mi smutnou zprávu, že moji bratři František a Karel už bohužel nežijí. Šel jsem se ještě před rozedněním podívat na vilu zničenou výbuchem, kde Karel při partyzánské akci na samém konci války zahynul.

A pak jsem šel domů."