Stateční v odboji: příběhy druhé světové války
Antonín Pokorný zemřel na následky věznění rok po válce
Celý seriál:
Poslali ho na nucené práce do Vratislavi, vrátil se po tři a půl letech z koncentračního tábora Buchenwald. Osvobození se šťastně dožil, ale nelidské vězení mu natolik poničilo zdraví, že rok po válce ve věku 25 let umírá.
Ve Státním okresním archivu v Pardubicích uchovávají dva deníky Antonína Pokorného. První deník je psán od 15. října 1941, kdy Antonín (co by dvacetiletý dělník z Prokopky) odjíždí na nucené práce do Vratislavi. Doma v Pardubicích nechává rodiče a dva mladší bratry Josefa a Viléma. Bydlí v jednom z domů v Kostelní ulici a maminka Štěpánka má ve vedlejší Bartolomějské ulici obchod se zeleninou. Bratr Josef je později poslán pracovním úřadem na nucené práce také. Zápisy v prvním deníku končí na Štědrý den roku 1942.
Druhý sešit vzpomínek začíná přímou větou: "Zde není vhodné místo pro vyšetřování, my si ty mládence vyslechneme u nás!" Bylo to 13. ledna 1943 a tuto větu pronesl neznámý úředník gestapa. Tímto dnem začíná těžké období strádání, věčného hladu a strachu. Antonín Pokorný se bez řádného soudu dostává do Osvětimi, Buchenwaldu a pobočného tábora Dora.
Antonín Pokorný přežil, domů se vrátil na počátku června 1945. Otřesné zážitky se snažil podrobně sepsat, poslední zápis z jeho druhého sešitu končí v listopadu 1943. Antonín Pokorný je nedopsal, útrapy koncentračních táborů mu natolik pochroumaly zdraví, že jeho mládí na zdolání nemoci nestačilo. Nevíme jak probíhal poslední rok a půl jeho života v Buchenwaldu a Doře, ale i tak jsou jeho deníky autentickým dokumentem a dokladem zrůdnosti nacistické okupace.
Mohlo by vás zajímat
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Přijměte pozvání na úsměvný doušek moudré člověčiny.
František Novotný, moderátor
Setkání s Karlem Čapkem
Literární fikce, pokus přiblížit literární nadsázkou spisovatele, filozofa, ale hlavně člověka Karla Čapka trochu jinou formou.
