Světlana Witowská: Veřejnoprávnost neznamená, že nevidíme, neslyšíme a budeme hájit zlo

Za umění vést rozhovor s nadhledem, důstojností a elegancí dostala v roce 2017 Cenu Karla Havlíčka Borovského. Hostem Záletů je moderátorka Světlana Witowská.

Existuje nějaká otázka, která by tě zaskočila, vykolejila, rozhodila?

„Určitě existuje, ale já jsem ji ještě nedostala. Jsem připravená na takovou otázku neodpovědět a říct, že neodpovím. Je zajímavé, že někteří hosté to neumí, říct že na to nechtějí odpovědět a ať se budu ptát třeba stokrát, tak že neodpoví. Ještě nikdo mi to neřekl.“

Může být na překvapivou otázku dána překvapivá odpověď, která i předem připravenou moderátorku, jako jsi ty, rozhodí natolik, že se nemůže chytit druhou otázkou?

„Překvapí mě ty odpovědi dost často, a je to nějaký můj zásek. Já mám pocit, že v televizi nesmí být ticho a pořád musí nějaká řeč plynout. Několikrát jsem se přistihla, že mě odpověď tak zaskočila, že jsem dvě vteřiny koukala na hosta a říkala jsem si – aha, co teď? Ty dvě vteřiny jsou kraťounké, ale v tom studiu to vypadá jako týden. Takže ano, dost často mě ty odpovědi zaskočí. Ale musím říct, že se úplně nedržím scénáře, který mám napsaný. Většinou se snažím, abych si scénář, kde mám napsané otázky, vyfotila do hlavy a abych věděla co kde zhruba je. Ale někdy se stane, že použiju třeba jenom třetinu otázek a ty dvě třetiny vymýšlím z hlavy podle toho, jak host odpovídá.“

Světlana Witowská|foto:Věra Luptáková, Český rozhlas, Český rozhlas

Všimla jsem si, že divákům často vadí, když skočíš hostovi do řeči, ale vůbec jim nevadí, že ten host lže.

„Já těm lidem vysvětluju, že tam nejsem proto, abych poslouchala, ale proto, abych se ptala. A pokud mi ten člověk neodpovídá na moji otázku, tak ho musím přerušit a položit mu otázku znova. Protože všichni politici mají nějaké mediální tréninky, jsou na to vyškolení a oni tam jdou s tím, že si chtějí něco říct a je jim jedno, na co se budu ptát. A já jsem tam od toho, abych to nějak korigovala.“

Někteří lidé si pletou veřejnoprávnost s vymytím mozku.

Zaregistrovala jsem, že jsi byla odpůrkyní sociálních sítí, a teď máš na Twitteru přes 50 tisíc sledujících. Jak došlo k tomu přerodu?

„Já jsem byla opravdu zarytý odpůrce všech sociálních sítí, protože jsem to brala tak, že to je strašný žrout času. A v jednom okamžiku loni v listopadu se stalo, že v době Covidu vystupovala na Slovensku prezidentka Zuzana Čaputová k lidem s takovým emotivním projevem a žádala je o to, aby nosili respirátory a nechali se očkovat  a u nás nebyla žádná autorita, která by tohle dokázala udělat a těm lidem řekla, co je potřeba, aby to nebylo nařizování, aby to bylo milé a zároveň dostatečně naléhavé. Tak jsem se pasovala do té role, že budu šířit to dobro. Pak jsem se na chvíli odstřihla, když skončil Covid, tak jsem si řekla dobře, konec, rozloučila jsem se na Twitteru, jenže za týden začala válka. A já jsem si říkala, že to je ještě horší, tak jsem se tam vrátila. A musím říct, že co se na těch sociálních sítích děje, je pro mě úplně strašlivá věc, kolik lidí je schopných být sprostých, urážlivých. Neznají vás, ale dokážou vám tykat, je to bezbřehá stoka. Snažím se s nimi komunikovat, ale je to očistec. Tolik buranství, neomalenosti, sprostoty, arogance, to jsem ještě nikde v životě neviděla.“

Na druhou stranu je to nástroj na to, jak říct to podstatné. Jestli to není daň za to, že to je dobrý sluha, někdy zlý pán. Ale že to můžeme obracet v to dobré.

„To můžeme, ale já jsem se dost často setkala s tím, že mi lidé píší, že jsem veřejnoprávní novinářka a jak si to můžu dovolit. Ano, já nejsem hluchá ani slepá, veřejnoprávnost neznamená, že nevidíme a neslyšíme a budeme hájit zlo. Prostě tady je jasné, kdo je zlý a kdo dobrý, kdo je agresor a kdo ten, kdo se brání. A na straně dobra já budu stát vždycky, ať jsem ve veřejnoprávní televizi nebo kdekoliv jinde. Ti lidé si pletou veřejnoprávnost zřejmě s vymytím mozku.“

Rozhodila jsem sítě na sociálních sítích, abych se zeptala, na co by se tě lidé chtěli zeptat. A nepřekvapí, že nejčastější otázka byla, jestli budeš moderovat další prezidentskou debatu.

„Určitě nebudu, protože si myslím, že jednak by měl dostat příležitost někdo jiný, kdo zase může překvapit a pak taky můj partner dělá externího poradce jednomu kandidátovi, takže by to ani nebylo fér.“

Druhá otázka, která se tam objevovala, se týkala mojí profese. Ptali se, jestli by sis nechtěla někdy zkusit moderovat předpověď počasí.

„Když to vidím, jak je to těžká disciplína, tak já bych to nezvládla. Takže nechtěla, protože bych určitě byla trapná.“