Tejnecký průsmyk

Nová silnice rozdělila historické centrum, na jedné straně zůstal kostel s farou, na druhé zbytky kláštera a zámecký areál. Obě části spojuje lávka.

Kostel sv. Martina je nejstarší stavbou, která se ve městě zachovala, pochází ze 14. století. Těsně vedle kostela stojí zvláštní stavba inspirovaná antickou architekturou. Jde o hrobku, která byla postavena v roce 1830 (Byly zde pochovány děti majitelů panství Lilienwaldů.) a později byla využívána jako márnice.

Friedrich Simony

V dnes již zaniklém mužském klášteře se na podzim roku 1813 narodil chlapec Friedrich. V matričních záznamech údaje o otci chybí. Řeholníci brzy poznali jak neobyčejně nadaný chlapec to je a postarali se o jeho kvalitní vzdělání. Po studiích ve Znojmě pokračuje mladý Friedrich ve studiích přírodních věd na univerzitě ve Vídni.

Starosta Schejbal u rodného domu Friedricha Simonyho|foto: Šárka Kuchtová

Věnoval se výzkumu v Alpách. Ve svých třiceti letech poprvé vystoupil na Dachstein a kvůli meteorologickým pozorováním na něm setrval čtyři dny. Provedl také první zimní výstup na tuto horu. Zkoumal alpské ledovce, jezera a horské klima. Do Alp podnikl stovky cest. Jako vědec i jako alpinista. Na hoře Dachstein prošel a vyznačil stezky, vybudoval nouzové útulky a později i horské chaty. Dodnes je po něm pojmenovaná jedna alpská vysokohorská chata - Simony hütte.

Dochovaly se stovky Simonyho kreseb a akvarelů, kterými dokumentoval pohyb ledovců v Alpách. Byl také průkopníkem při využívání fotografie ve svém oboru. Friedrich Simony zemřel před 120 lety v štýrském Sankt Gallenu.

Zámecký park se sochou Satira|foto: Šárka Kuchtová

Zámek

Zámek v Hrochově Týnci nechali postavit Zellerové z Rosenthalu už v 17. století. Dnešní budova vznikla až po roce 1705 jako letohrádek premonstrátů z Hradiska u Olomouce. V úplnosti se zachovala dispozice přízemí s valenými a klášterními klenbami, v patře zbyla z původního vybavení zrcadlová klenba nad schodišťovou halou.

Po roce 1945 byl v zámku umístěn Dětský výchovný ústav. Na počátku 21. století přechází zámek do vlastnictví obce, která obtížně shání finance na jeho opravy a provoz. S pomocí kraje byla opravena střecha a v tuto chvíli probíhají stavební úpravy v přízemí. Tam plánuje město přesunout knihovnu a společenské místnosti pro seniory.

Obnovou prochází i rozsáhlý zámecký park. V jeho jižní části byl vysázen sad ovocných stromů, speciálních odrůd, neobvyklých, ale vhodných do místního prostředí.

Cukrovar

Tradice cukrovarnictví sahá v Hrochově Týnci až do konce devatenáctého století. Znárodněný podnik pracoval až do poloviny šedesátých let, kdy byl z nařízení vlády sloučen s okolními malými cukrovary a kdy došlo ke stavbě nového závodu na zelené louce.

Nový cukrovar stavěla polská firma, k závodu byla přivedena železniční vlečka a postaveny byly i ubytovny pro zaměstnance. Tyto dva osamocené bytové domy jsou dnes jedinou připomínkou, že tu kdysi cukrovar skutečně byl.

Tady stál kdysi cukrovar|foto: Šárka Kuchtová

„Zprivatizovaný cukrovar koupila společnost Eastern sugar,“ vysvětluje historička Hana Stoklasová, “a ta, aby zachovala ztrátovou výrobu ve svých domovských zemích, tedy ve Velké Británii a Francii, musela zavřít své závody ve východní Evropě.“

Hektar štěstí a lásky

Pan Pavel Beňo buduje nedaleko Hrochova Týnce takzvaný rodový statek. Koupil chátrající vepřín a pozemek kolem a vše vrací zpátky přírodě. Pan Pavel zastává názor, že jeden hektar půdy dokáže živit rodinu, pokud je správně obhospodařován.

Součástí takového pozemku, kterému říká hektar štěstí a lásky, je i příbytek, který staví z přírodních materiálů – slámy, hlíny a dřeva. „Říkám tomu česká jurta,“ směje se Pavel Beňo, “stavím to pomalu, ale každý den něco přibude. Je to pořád lepší.“

Pavel Beňo u české jurty|foto: Šárka Kuchtová

Z pana Pavla vyzařuje spokojenost z cesty, kterou našel. „Jde to ztuha,“ přiznává pan Pavel, „odvyknout od auta, elektriky i nákupů v supermarketu. Ale nejde to jinak, pokud chcete být skutečně tvůrci vlastního života.“