Tlustá tak akorát. Autorka románů se z anorexie vypsala
Jsou lidé, kteří s jídlem nemají problém. Na druhé straně s ním ale někteří bojují. Michale Jendruchové porucha příjmu potravy paradoxně otevřela dveře mezi literáty.
„Ozvali se mi lidé s podobnou zkušeností, kteří byli rádi, že si mohli něco takového přečíst. Bez anorexie bych asi nezačala psát. Nikdy by mě nenapadlo, že budu nakonec vymýšlet beletrii,“ přiznává.
Prý jí pomohlo, když se mohla z anorexie doslova vypsat ve své prvotině Už je to za mnou - Osobní zpověď (bývalé?) anorektičky. „Psala jsem ji jako svůj osobní příběh. Díky tomu jsem se s mnoha věcmi vyrovnala. Netroufám si říct, že už to je úplně za mnou. Tahle etapa se se mnou táhla, pořád ji vnímám.“
Hledání zdroje
Michala začala pátrat po příčinách nemoci. Společně s psychoterapeutkou jich podle svých slov našla spoustu. „Strašně se mi ulevilo. Vím, proč to přišlo, proč některé věci uvnitř třeba ještě klíčí. Vím, na čem mám pracovat, ale už se s tím nepotřebuju tak zaobírat jako tenkrát, když jsem psala první knížku. Díky tomu se teď můžu věnovat veselejším věcem. Z toho mám radost.“
Následoval první román Dvojité salto na talíři. Už tam jsou některé velmi humorné situace, i když se děj odehrává na klinice pro poruchy příjmu potravy. Aktuálně vychází knížka Tlustá tak akorát. „Jde o takový humorný románový návod na to, jak zapracovat na svém sebevědomí. Třicátnice Květa se od dětství potýká s nadváhou. Po smrti babičky najde odkaz v podobě ručně psané knihy jejich oblíbených sladkých receptů s výzvou, ať každý den přichystá jednu dobrotu.“
Pokračování už má Michala Jendruchová napsané. Psaní knih bere spíš jako svůj koníček. Taky působí jako redaktorka časopisů na volné noze. Dřív pracovala jako zprávařka v rádiu.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.