Uniformy wehrmachtu nalezené na půdě ukrývaly 80 let osobní dopis i posmrkaný kapesník

Jde zřejmě o frontové, tedy značně opotřebované a ušpiněné, vybavení. „Jedná se o Obergefreitera dělostřelectva. Poznáme to jednak podle rukávového označení, a dělostřelectvo mělo barvu červenou, tedy podle nárameníku. Jedná se o kabát na robustního člověka, velmi silně používaný, v dolní části ještě vidíme stopy od bláta,“ popisuje ředitel muzea Richard Sicha. Nášivky se jmény jsou stržené. Našla se také značně opotřebovaná čepice, které vojáci wehrmachtu běžně nosili.

Jízdenka, dopis, kapesník

Druhá uniforma je úplně jiná a také výrazně menší. „Máme teorii, že se jedná o dva vojáky, jednoho staršího a jednoho o hodně mladšího a menšího. Máme pocit, že se jedná o takové ty jednotky sesbírané na konci války. A dokonce střih toho saka a knoflíky, které tam vidíme, to je náhradní materiál, absolutní konec války.“

Posmrkaný kapesník, který měl jeden z vojáků u sebe|foto:Michaela Budíková

Textilní nálezy v takto dobrém stavu jsou podle Richarda Sichy v dnešní době velmi ojedinělé. Za skoro 80 let se k uniformám totiž nedostali ani moli nebo třeba plíseň.

V uniformách se našly i osobní věci. Například vlakové a tramvajové jízdenky z Drážďan, které jsou ale velmi poškozené, ukazuje Richard Sicha: „V rukávu jsme našli dopis, který je psaný kurentní němčinou, je patrně rodinného charakteru a má datum 31. březen, zřejmě 1945.“ V kabátu se zachoval i posmrkaný kapesník, který bude sloužit pro další analýzu. Mezi osobními věcmi byl také třeba křesadlový benzinový zapalovač nebo léky, které měli vojáci u sebe.

Textil přežil shodou okolností

V bedně se zachovala i plynová maska, dvě polní lahve. I ty nasvědčují teorii, že se jednalo o jednoho zkušeného vojáka, který byl ve válce dlouho, a druhý byl naopak nováček. „Jedna je z konce války z takového náhradního materiálu, jedna je s ochranným filcem, ta je ze začátku druhé světové války,“ naznačuje Richard Sicha. Z vojenského vybavení se v bedně našly také dvě deky, takzvaná „malá polní“ nebo několikery brýle pro řidiče motorek.

Truhla byla uschovaná ve stodole pod podlahou půdy. „Bylo to v prostoru mezi chlévy a půdou. Je tam vytvořený velmi specifický klimatický prostor, kde je sucho. Navíc bedna byla zatlučena opravdu velmi natěsno, takže i díky tomu se k tomu nedostali moli a podobně," pokračuje Richard Sicha. Statek byl za války už za hranicí říše v protektorátu a měl prokazatelně českého majitele. Co se ale tehdy odehrálo a jestli sedlák vojákům pomohl dobrovolně, nebo k tomu byl donucený, nikdo už nezjistí. Původní majitel statku je totiž několik desítek let po smrti. „Vojáci neměli s tím statkem nic společného, ti skutečně jen procházeli a takových tady prošly tisíce,“ uzavírá Sicha.

Všechny nalezené věci teď čeká důkladná analýza a konzervace v laboratoři. Pak nastane pátrání, komu vlastně patřily. Pomoct můžou jak některé z nalezených dokumentů, tak třeba i forenzní analýza biologických stop, které se na věcech zachovaly. Pravděpodobnost, že se podaří najít příbuzné, je ale velmi malá. Stop a vodítek, podle kterých by mohli muzejníci s jistotou postupovat, totiž moc není.