Urbex. Adrenalinový koníček na hraně zákona

10. srpen 2020

Urbex je zkrácená verze anglického sousloví urban exploration, zjednodušeně městský průzkum. Urbex je droga, která vás buď chytne, nebo ji budete nesnášet, píše na svých stránkách cestovatel, fotograf a urbexer Martin Půlpán.

„Hlavně je to adrenalin a dobrodružství, které mnohdy hledáme a nemůžeme nalézt. Přitom ho máme přímo před nosem,“ říká o urbexu Marin Půlpán, která za zážitky neváhá cestovat také do zahraničí.

„V Arménii, když jsem procházel opuštěné sanatorium, se přede mnou zjevil bezdomovec. Nakonec z toho bylo docela hezké povídání. On tam žil od rozpadu Sovětského svazu, popisoval mi historii místa, bylo to zajímavé,“ vzpomíná Martin Půlpán.

Pravidla urbexu: Nic neničit, neodnášet a nesdělovat lokace.

Na svých výpravách pořizuje nádherné, tajemné, někdy i přímo bizarní fotografie. Řadu z nich najdete na stránkách lostczechman.com „Na fotky mě baví se zpětně dívat. Hodě těch míst, které jsem v minulosti navštívil, už teď nestojí. Třeba Pragovka kde se vyráběly letecké motory, auta a podobně, tak ta mizí pod náporem developerů.“

„Základní pravidlo je nic neničit a nic neodnášet. Jen fotky a zážitky. Bohužel poslední dobou je tento koníček hodně medializovaný a hodně lidí místa prolézá a rozbíjí věci. Další pravidlo je tedy nesdělovat lokace,“ říká Martin Půlpán.

Čtěte také

Urbex je možnost, jak nahlédnout do minulosti, do míst, kde se zastavil čas. „Zajímavá byla jedna kancelář právě v Pragovce. Tam byly kádrové složky bývalých zaměstnanců. Psalo se v nich třeba, že pan Vomáčka je svědomitý pracovník, je členem strany, účastní se sjezdů, pracuje od nevidím do nevidím a žádá dovolenou, aby mohl jet do Maďarska. A byly tam všechny údaje o těch lidech.“

Není urbex jako urbex

Urbex se dělí do celé řady odvětví. Zahrnuje třeba průzkum stavenišť, ruin, tunelů a kanalizací, důlních objektů, komínů a podobně. „Baví mě industriální urbex. Bývalé továrny a hodně podobných věcích najdete v bývalém Sovětské svazu a komunistických zemích, na západě je to spíš o hradech a zámcích,“ vysvětluje Martin Půlpán a dodává: „V Gruzii jsem navštívil jedno lázeňské město a na jeho okraji je opuštěné nádraží, kde stojí úplně futuristické vlaky, které jsou 40, 50 let staré a rezatí tam.“

Další prosím!

Urbex není úplně legální činnost a není neobvyklé, že urbexery zadrží policie. Mnoho nevyužívaných objektů v Čechách navíc střeží bezpečnostní agentury. „Člověk se pohybuje hodně na hraně zákona. Ale když nic neničím a odnesu si jen fotky a zážitky, tak si myslím, že to není nic špatného. V Praze na nás sekuriťáci vybafli, když jsem jim ale vysvětlil, co dělám, tak nakonec šel jeden se mnou a místem mě provedl.“

Černobyl je Mekka urbexu

„Nejlepší zážitek pro mě byl Černobyl. To asi potvrdí každý, kdo tam byl. Měli jsme super průvodce, který nás provedl i zapadlými částmi a bylo bezva, jak znal historii. To je pak ještě o level výš, než když chodím sám a vše musím objevovat zpětně. Vzal nás do nemocnice, školy, navštívili jsme ten ikonický bazén, pak nás vzal na šestnáctipatrový barák a na střeše jsme viděli celou opuštěnou Pripjať. To bylo hodně magické místo,“ říká Martin Půlpán.

Spustit audio

Související