Urbex. Adrenalinový koníček na hraně zákona

„Hlavně je to adrenalin a dobrodružství, které mnohdy hledáme a nemůžeme nalézt. Přitom ho máme přímo před nosem,“ říká o urbexu Marin Půlpán, která za zážitky neváhá cestovat také do zahraničí.

„V Arménii, když jsem procházel opuštěné sanatorium, se přede mnou zjevil bezdomovec. Nakonec z toho bylo docela hezké povídání. On tam žil od rozpadu Sovětského svazu, popisoval mi historii místa, bylo to zajímavé,“ vzpomíná Martin Půlpán.

Pravidla urbexu: Nic neničit, neodnášet a nesdělovat lokace.

Na svých výpravách pořizuje nádherné, tajemné, někdy i přímo bizarní fotografie. Řadu z nich najdete na stránkách lostczechman.com „Na fotky mě baví se zpětně dívat. Hodě těch míst, které jsem v minulosti navštívil, už teď nestojí. Třeba Pragovka kde se vyráběly letecké motory, auta a podobně, tak ta mizí pod náporem developerů.“

„Základní pravidlo je nic neničit a nic neodnášet. Jen fotky a zážitky. Bohužel poslední dobou je tento koníček hodně medializovaný a hodně lidí místa prolézá a rozbíjí věci. Další pravidlo je tedy nesdělovat lokace,“ říká Martin Půlpán.

Urbex je možnost, jak nahlédnout do minulosti, do míst, kde se zastavil čas. „Zajímavá byla jedna kancelář právě v Pragovce. Tam byly kádrové složky bývalých zaměstnanců. Psalo se v nich třeba, že pan Vomáčka je svědomitý pracovník, je členem strany, účastní se sjezdů, pracuje od nevidím do nevidím a žádá dovolenou, aby mohl jet do Maďarska. A byly tam všechny údaje o těch lidech.“

Není urbex jako urbex

Urbex se dělí do celé řady odvětví. Zahrnuje třeba průzkum stavenišť, ruin, tunelů a kanalizací, důlních objektů, komínů a podobně. „Baví mě industriální urbex. Bývalé továrny a hodně podobných věcích najdete v bývalém Sovětské svazu a komunistických zemích, na západě je to spíš o hradech a zámcích,“ vysvětluje Martin Půlpán a dodává: „V Gruzii jsem navštívil jedno lázeňské město a na jeho okraji je opuštěné nádraží, kde stojí úplně futuristické vlaky, které jsou 40, 50 let staré a rezatí tam.“

Další prosím!|foto:Honza Ptáček,Český rozhlas

Urbex není úplně legální činnost a není neobvyklé, že urbexery zadrží policie. Mnoho nevyužívaných objektů v Čechách navíc střeží bezpečnostní agentury. „Člověk se pohybuje hodně na hraně zákona. Ale když nic neničím a odnesu si jen fotky a zážitky, tak si myslím, že to není nic špatného. V Praze na nás sekuriťáci vybafli, když jsem jim ale vysvětlil, co dělám, tak nakonec šel jeden se mnou a místem mě provedl.“

Černobyl je Mekka urbexu

„Nejlepší zážitek pro mě byl Černobyl. To asi potvrdí každý, kdo tam byl. Měli jsme super průvodce, který nás provedl i zapadlými částmi a bylo bezva, jak znal historii. To je pak ještě o level výš, než když chodím sám a vše musím objevovat zpětně. Vzal nás do nemocnice, školy, navštívili jsme ten ikonický bazén, pak nás vzal na šestnáctipatrový barák a na střeše jsme viděli celou opuštěnou Pripjať. To bylo hodně magické místo,“ říká Martin Půlpán.