Kino, holič, pivovar. Co ukrývá pardubické nádraží?
Tak jako jiná česká nádraží i to pardubické nabízelo obvyklé služby. Vedle bufetu nesměl chybět holič, trafika a knihkupectví. Jako bonus nabízelo nádraží i kino s nepřetržitým promítáním, hotel a veřejné lázně.
Budovu starého nádraží poničil letecký nálet v srpnu roku 1944. A to urychlilo plány, které architekti tvořili už od dvacátých let minulého století. Stavba na zelené louce začala v roce 1947 a cestujícím se otevřela o 11 let později v roce 1958. Budova nového nádraží je považována za jednu z posledních funkcionalistických staveb, které byly v Čechách po válce zrealizovány.
Kde stálo staré nádraží?
Dvě nejstarší budovy pardubického nádraží stále stojí. Jen je musíte hledat asi o dvě stě metrů směrem na Českou Třebovou. Obě jsou opravené a zcela přestavěné. Pod zateplenou fasádou budete už těžko hledat nádražní budovu, ve které vysedával sám Jan Perner. Dnes jsou v ní kanceláře a sklady.
Promítací smyčka v suterénu
Budova nového nádraží nabízela cestujícím na tu dobu mimořádné služby. Raritou bylo kino v suterénu. Filmy se tu pouštěly ve smyčce. Cestující tedy mohli přijít uprostřed filmu a pokud měli dost času shlédli jeho konec dřív než začátek.
Kino Sirius bohužel nepřežilo v konkurenci multikin ani v klubové formě. Dnes je prostor vyklizen a pořádají se tu jen mimořádné kulturní akce.
Téměř opuštěný hotel
Podobně dopadl i hotel. Ze sedmi pater jsou využívána jen tři, první patro funguje jako hotel pro veřejnost, druhé jako ubytovna pro vlakové čety a poslední má pronajaté soukromá firma. Hotel je ve velmi špatném stavu a čeká na rekonstrukci.
Ta bude velmi obtížná, protože jde o památkově chráněný objekt, který má navíc některá netradiční technická řešení. Jednotlivá patra hotelu jsou například vybavena podlahovým topením. V prostorách tak nejsou potřeba radiátory, ale v případě poruchy je oprava velmi náročná.
V suterénu nádraží byly i veřejné lázně, scházelo se do nich po schodech vedle pánského holičství. Bíle vykachlíkované kóje se sprchami zde byly až do devadesátých let. Dnes zde najdete dámské kadeřnictví.
Pivo se v bufetu už zase pije na stojáka
Pardubické nádraží mělo veliký bufet s teplou a studenou kuchyní, s obrovskými sklady a sklepy na uchovávání pivních sudů. Už léta je zavřený. V jedné jeho části sídlí Levné knihy, druhá je zatemněná černou fólií. Kdo se ale nenechá odradit najde za původními lítacími dveřmi kus historie. Sládek Martin Lammers si od SŽDC pronajal část bývalého bufetu i se sklepy a opravil ho.
Po třech letech usilovné práce, zde dnes vaří vlastní pivo. A za pípou poslouchá příběhy zákazníků, kteří se v tom staronovém nádražním bufetu ocitají ve zvláštním rozpoložení. Vzpomínají na chuť držkovky i tehdejšího piva. A příběh vždycky přidají...
Související
-
Pardubice otevřely před nádražím nový dopravní terminál
Po osmi měsících prací dnes začal plně fungovat terminál městské hromadné dopravy. Cestující tak po nové dlažbě půjdou k nádraží kolem fontány nebo sochy Jana Perne...
-
Lávka, nebo tunel? Rozhoduje se o propojení nádraží s Duklou
Podchod, lávka nebo lanovka? Tyto tři možnosti, jak spojit pardubické nádraží se sídlištěm Dukla, už nějakou dobu rozdělují nejen veřejnost, ale i zastupitele.
-
Letištní expres spojí pardubické hlavní nádraží a letiště
Na přelomu ledna a února by měli novým letištním terminálem projít první cestující. Pardubický dopravní podnik tak právě 1. února spustí provoz nové linky.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
