Vesmírné odpadky mě nadzvedávají ze židle, zlobí se astronom Suchan

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Pavel Suchan ve studiu Reginy

Astronom Pavel Suchan se věnuje astronomii od dětství. Dlouho působil na petřínské hvězdárně, dnes je tiskovým mluvčím astronomického ústavu Akademie věd České republiky a místopředsedou České astronomické společnosti a taky jejím tiskovým tajemníkem.

Zjednodušeně řečeno, pokud máte nějakou astronomickou otázku a chcete slyšet srozumitelnou, poutavou a často vtipnou odpověď, obraťte se na Pavla Suchana.

Mohou ještě v dnešní době astronomií hýbat opravdu převratné objevy? Nebo je to spíš mravenčí práce, dlouhodobá a k významným výsledkům se dopracováváme v pomalých krůčcích?

„Já myslím, že to je obojí. Že když přijdete do pracovny astronoma, tak většinou ho nezastihnete přímo u dalekohledu, protože do dalekohledu astronom dneska nekouká. Jsou to robotické, automatické přístroje. Kouká na obrazovku počítače, nebo na už zpracované pozorování a to je mnohdy velmi mravenčí práce. Trvá mu třeba roky, než z toho udělá vědeckou práci.“

Do dalekohledu dnes už astronom nekouká.

Když jste si vybíral astronomii jako svůj obor, měl jste určitou představu o tom, jak bude vypadat vaše práce?

„Vždycky když někomu odpovím na otázku, co je moje práce, tak se všichni nadechnou a říkají, že to je romantika a koukání do dalekohledu. Ale to už tak v profesionální astronomii není. My máme možnost se dívat na nebe, to nám nikdo nevezme, ale pokud jsme v základním výzkumu a ten má odpovídat na otázky lidstva, tak musí být efektivní. A člověk a lidské oko u dalekohledu prostě efektivní není. Takže koukat do monitoru a pít u toho kafe, nebýt v noci vzhůru a přijít ráno k počítači, kde jsou spočítané výsledky a teprve potom se zamýšlet, co dalekohled pozoroval a jak si to mám vysvětlit.“

Alena Zárybnická a astronom Pavel Suchan

Řekněte mi, jak se v atmosféře objevil Hradec Králové?

„Není to tak, že by se město nadzvedlo a najednou bylo vidět na obloze, ale Hradec Králové je označení jednoho meteoritu s rodokmenem. Označují se vždy větším městem nebo sídlem v blízkosti dopadu. A Hradec Králové patří mezi ty, které byly pozorovány, nafotografovány evropskou bolidovou sítí, spočítáno místo, ale dlouho nebyl nalezen. A tam došlo k tomu, že ten soukromý nálezce ho našel, ale trvalo mu skoro tři čtvrtě roku, než se ozval. On nám spadl téměř do klína, ale nedostaneme se k tomu, protože ho někdo sebere a odnese si ho.“

Ráda bych mluvila teď o všem umělém, co se ve vesmíru objevuje. O tolik diskutovaném umělém souhvězdí miliardáře Elona Muska.

„Myslím, že patřím mezi strašně smírčí lidi,  ale tohle je téma, které mě trošku nadzvedává ze židle a zlobí mě. Přestože se nabízí odpověď jasná, že si děláme odpadky vedle naší vesnice, tak si je budeme dělat i ve vesmíru, protože to je jedno. Ale já bych zdůraznil jedno sousloví a to je trvale udržitelný rozvoj. S tím má lidstvo problém a je to jako se světelným znečištěním, neumíme si chránit svoje vlastní noční prostředí a to je to samé s výzkumem toho vesmíru. Musíme tam dostat družice, všichni je používáme, podíváme se do telefonu na počasí, díváme se na televizi, ale bez nich bychom to neměli. Na druhou stranu bychom měli mít větší míru zodpovědnosti za to, co tam necháváme.“

Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová