Vladimír Velfl leze po střechách jako kočka
Je vyučený klempíř, ale jak sám říká, práce ho přinutila naučit se tucet dalších řemesel. I proto, že tam nahoru se každému nechce.
Ve fabrice potřebovali klempíře a tak se šel učit klempířskému řemeslu. Měl štěstí na učitele, ani ne tak na učilišti, jako později v praxi.
Vladimír Velfl má rád staré stavby. Když ho přizvou k opravě kostelní věže, nikdy neví, zda vymění jen pár plechů, nebo celý krov. Pokud to jde, používá dřevěné spoje, bez použití hřebíků a kovových svorníků.
Při rozebírání starých krovů obdivuje práci tehdejších řemeslníků, kteří s minimem nástrojů dokázali stavět krásná díla. Nekvalitní práci ale pozná také. Říká, že nejvíce památkové objekty utrpěly v padesátých letech, kdy se opravovalo jen tak na oko, nebylo dost kvalitního materiálu a nebyl ani zájem některé budovy zachraňovat. Neodborné opravy z těch dob způsobily nenávratné škody a často i zánik vzácných staveb.
Věžičku Larischovy vily pokryje černou břidlicí
Také Larischova vila v Pardubicích, spojená s popravami českých vlastenců během heydrichiády, se po mnoha desetiletích dočkala kompletní rekonstrukce. Dřevěné stropy se propadly a střecha věže byla v tak špatné stavu, že už opravit nešla a musela být nahrazena novou přesnou replikou věže staré. Po dlouhém vyjednávání s odborníky z památkové péče byla jako krytina zvolena přírodní černá břidlice. Štípe se a tak práce s ní není snadná, ale Vladimír Velfl má přírodní materiály rád. Břidlicové tašky, na špičce věže velmi kolmo ložené, by měly vydržet silný vítr i krupobití.
Při odkrývání střechy věže v Larischově vile našli za trámem uschované asi půlmetrové prkénko s podpisy řemeslníků, kteří věž v roce 1906 opravovali: pardubický stavitel Leiský, tesaři a zedníci z Veselí, Vohraženic, Mětic a Habřiny. Prkénko s podpisy se vrátí do opravené věže a přibyde pod něj nové, na kterém jméno Vladimíra Velfla nebude chybět. Budou uschována přinejmenším na dalších sto let.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
