Vladimír Velfl leze po střechách jako kočka

Vladimír Velfl je klempíř, pokrývač a tesař v jedné osobě
Vladimír Velfl je klempíř, pokrývač a tesař v jedné osobě
0:00
/
0:00

Je vyučený klempíř, ale jak sám říká, práce ho přinutila naučit se tucet dalších řemesel. I proto, že tam nahoru se každému nechce.

Ve fabrice potřebovali klempíře a tak se šel učit klempířskému řemeslu. Měl štěstí na učitele, ani ne tak na učilišti, jako později v praxi.

Vladimír Velfl má rád staré stavby. Když ho přizvou k opravě kostelní věže, nikdy neví, zda vymění jen pár plechů, nebo celý krov. Pokud to jde, používá dřevěné spoje, bez použití hřebíků a kovových svorníků.

Při rozebírání starých krovů obdivuje práci tehdejších řemeslníků, kteří s minimem nástrojů dokázali stavět krásná díla. Nekvalitní práci ale pozná také. Říká, že nejvíce památkové objekty utrpěly v padesátých letech, kdy se opravovalo jen tak na oko, nebylo dost kvalitního materiálu a nebyl ani zájem některé budovy zachraňovat. Neodborné opravy z těch dob způsobily nenávratné škody a často i zánik vzácných staveb.

Věžičku Larischovy vily pokryje černou břidlicí

Také Larischova vila v Pardubicích, spojená s popravami českých vlastenců během heydrichiády, se po mnoha desetiletích dočkala kompletní rekonstrukce. Dřevěné stropy se propadly a střecha věže byla v tak špatné stavu, že už opravit nešla a musela být nahrazena novou přesnou replikou věže staré. Po dlouhém vyjednávání s odborníky z památkové péče byla jako krytina zvolena přírodní černá břidlice. Štípe se a tak práce s ní není snadná, ale Vladimír Velfl má přírodní materiály rád. Břidlicové tašky, na špičce věže velmi kolmo ložené, by měly vydržet silný vítr i krupobití.

Přírodní břidlice by měla zvládnout silný vítr i krupobití

Při odkrývání střechy věže v Larischově vile našli za trámem uschované asi půlmetrové prkénko s podpisy řemeslníků, kteří věž v roce 1906 opravovali: pardubický stavitel Leiský, tesaři a zedníci z Veselí, Vohraženic, Mětic a Habřiny. Prkénko s podpisy se vrátí do opravené věže a přibyde pod něj nové, na kterém jméno Vladimíra Velfla nebude chybět. Budou uschována přinejmenším na dalších sto let.

Spustit audio

Související