Peškové z Čívic opravují kola víc než padesát let
Děda Václav se opravářem kol vyučil a za první republiky kola prodával jako podomní obchodník. Na jednom kole jel a rám druhého si pověsil na ramena. Později měl i svoji značku Peškov, slibně rozjetou živnost ale ukončil rok 1948.
Rodinný podnik ve Starých Čívicích dnes vede vnuk Lukáš Pešek. Děda Václav se k živnosti mohl po pár letech vrátit, kola sice už neprodával, ale opravoval je pod záštitou národního výboru. Měl toho hodně, protože k Peškovi do Čivic jezdili s porouchanými bicykly lidé z celého Pardubicka. Práci přestával stačit a tak přibral do dílny syna Zdeňka. Malý Lukáš býval v dílně velmi často a rád, protože za výplet kola dostával od tatínka 10 korun. Pozvolna byl vtažen do rodinné firmy, která se po pádu režimu v roce 1989 začala rychle rozrůstat.
Zdeněk Pešek přestavěl dílnu a část prostor ponechal jako prodejnu. U Pešků se tak po mnoha letech kola nejen spravovala, ale opět i prodávala. Obchod se tak rozběhl, že velmi brzy znovu nestačily prostory a prodejnu čekala další rekonstrukce. Té už se ale děda Václav nedožil.
Lidé na kolech jezdí v letech ekonomického blahobytu i v dobách krizí. Někdy je využívají víc jako dopravní prostředek, jindy jako sportovní záležitost. A jako vše ostatní podléhají módním vlnám. V současnosti letí retrokola a elektrokola.
Děda Václav živnost založil, táta Zdeněk postavil prodejnu a za Lukášem jde inovace v podobě internetového obchodu. Stále ale kola opravují a na kvalitním servisu budují svou značku. A jak by se dědovi Václavovi líbilo to současné podnikání? „Já bych asi nechtěl, aby to viděl.“ říká Lukáš Pešek. „On žil jinak, s každým zákazníkem se osobně znal. Jemu by se tahle doba internetu a sociálních sítí nelíbila.“
Související
-
Pavel Švienty šije boty na celý život
Jeho cesta k verpánku začala u historického šermu. Kdy si musel občas něco ušít nebo obšít kůží. A tehdy si také ušil první boty.
-
Kope hroby už devatenáct let, na slunci, v dešti i mraze
„Dělám tu práci rád a snad i dobře. Poličský farář nedávno při kázání říkal, že by chtěl být takový farář, jako já hrobař!“ vysvětluje Miloš Pražan, hrobař z Poličky.
-
Pekař už není noční pták
Měl pokračovat v rodinné tradici a stát se řezníkem. Po jeho první návštěvě masokombinátu bylo ale všem jasné, že z Davida Jeřábka řezník nebude. Tak se stal pekařem.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...
Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka
Lidský faktor
Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová
