Vyměnil život muzikanta za zverimex. A neměnil by

Vladimír Jehlička ve svém obchodě se zvířecími potřebami
Vladimír Jehlička ve svém obchodě se zvířecími potřebami

Když vejdete do chrudimského  zverimexu na Masarykově náměstí, přivítá vás papoušek Ara ararauna, a teprve potom majitel Vladimír Jehlička.

Svoje království buduje v Chrudimi už třicet let. Zvířata vyměnil za bouřlivý život muzikanta v kapele zpěváka Petra Nováka. Musel se naučit orientovat na trhu se zvířaty a potřebami pro ně, rozpoznat kvalitu. Povedlo se. Obchod obstál i v dnešní obrovské konkurenci hypermarketů.

Do obchodu chodí často děti z mateřských škol v doprovodu učitelek. Mají možnost si popovídat i s papouškem žako, který ovšem není na prodej, na rozdíl od andulek, morčat, králíků, křečků a rybiček. Děti pak přivedou rodiče a domácí mazlíček putuje k nim domů.

„Mám zkušenost s jednou slečnou, která si přála nějaké chlupaté zvířátko, ale byla alergická na chlupy. Tak jsme jí dali na zkoušku činčilu. Její srst nemá tolik roztočů. No a po letech jsem ji potkal na jedné kočičí výstavě a moc mi děkovala, že díky nám překonala svou alergii. Ale samozřejmě to tak nemusí být vždycky,“ popisuje jednu ze svých zkušeností Vladimír Jehlička.

Loskuták jako plevel mezi exotickými ptáky

Vladimír Jehlička vzpomíná s láskou na ptáka loskutáka, kterého před lety choval pro potěšení dětí i dospělých. Byl velice inteligentní a dokázal zazpívat celý americký tradicionál. Tito ptáci se dříve převáželi z tropických krajin spolu se vzácnějšími papoušky. „A protože v nákladovém prostoru letadla byla zima, používali se loskutáci jako zateplení do klecí. Dnes už by se něco takového stát nemohlo. Pták loskuták je dnes velmi drahý a podléhá kontrole cites,“ vysvětluje Vladimír Jehlička.

Loskuták niaský byl znovu objeven ve volné přírodě

Zverimexy před rokem 1990

Před rokem 1990 to vypadalo v obchodech se zvířaty a zvířecími potřebami úplně jinak, než dnes. Pamatujete si ještě, čím jste krmili psy, kočky nebo morčata před revolucí? O granulích většina z nás neměla tušení. Zato dnes je trh s potřebami pro zvířata přeplněný. Včetně hraček, pamlsků nebo pelíšků.

„Když jsem před třiceti lety začínal, tak lidi věděli, kdy přijedu z Holandska, odkud jsem vozil krmivo pro zvířata. A už na mě čekali před obchodem, pomáhali mně vykládat zboží a nakupovali. Dnes je nabídka nesrovnatelná. Pro zvířata se dělá strašně moc.  Ale rozhodně není všechno krmení kvalitní. Je dobré vybírat s rozmyslem. Někdy jsme smutný z toho, co mají v nabídce některé velké hypermarkety. Viděli jste třeba morče, aby v přírodě jedlo sušené banány? V pestrobarevném krmivu kvalitu nehledejte,“ varuje Vladimír Jehlička.

Přibývají nové druhy drobných hlodavců

„Z hlodavců bylo možné před revolucí sehnat pro domácí chov maximálně syrského křečka a morče. Osmák degu, křečík Roborovského, džungarský křečík nebo pískomil, to je záležitost posledních deseti let,“ říká Vladimír Jehlička. Ale pokud uvažujete o malém chlupáči pro děti, doporučuje chovatel spíše morče nebo zakrslého králíka.

Morče nebo zakrslý králík jsou přece jen přítulnější, zvyknou si na toho, kdo je krmí a dokonce ho radostně vítají. „Jeden můj kamarád měl dceru. Dostala zakrslého králíčka, který s ní byl v posteli dokud neusnula a teprve potom si šel k sobě do klece. A když se učila, tak jí seděl na klíně. Někteří jsou skutečně chytří,“ popisuje další ze svých bohatých zkušeností Vladimír Jehlička.