Za sedmileté války kladrubský hřebčín málem zanikl. Koně museli po svých až do Uher

První písemné zmínky o Kladrubech nad Labem jsou z roku 1352. „Byl tu kostel, zřejmě nějaká obec a k tomu tvrz. Patřilo to různým vladykům, poté také pod klášter v Sedlci, pak zase vladykům a přibližně v roce 1497 to přešlo na Pernštejny, a těm to vydrželo do roku 1560,“ popisuje bývala starostka Lenka Gotthardová.

Před úpravou Labe bylo území v okolí obce velmi často zaplavované. Kvůli tomu se zde nedařilo zemědělcům a Vilém z Pernštejna tak usoudil, že je to ideální místo pro chov koní. Kladruby nad Labem proto koupil a nechal zde vystavět hřebčín. Páni z Pernštejna do Kladrub často jezdili, a tak vedle hřebčína postavili také renesanční zámeček, ve kterém přespávali.

„V roce 1560 se Pernštejnové dostali do vážných finančních problémů a pardubické panství museli rozprodat. Hřebčín v Kladrubech tak získali Habsburkové, a ti ho drželi až do roku 1918,“ vysvětluje historička Renáta Tetřevová. Osud hřebčína vždy závisel na aktuální politické situaci.

Koně museli pryč

Nejkritičtější období Kladrub nad Labem bylo za sedmileté války. „Celý areál vyhořel, koně byli evakuovaní a dlouho se nevědělo, jestli bude hřebčín znovu vybudován nebo jestli koně zůstanou v Uhrách, kam se celé stádo odebralo po kopytě,“ říká Renáta Tetřevová. Císař Josef II. se ale nakonec rozhodl do hřebčína zainvestovat a koně se mohli vrátit zpět.

Od jara bude v Kladrubech nad Labem přístupný nový park. Na zarostlém území nedaleko hřebčína nechali v obci vybudovat dvě tůně, můstky, lavičky a molo. Kolem obce jsou i naučné stezky. V místní přírodě žije například vzácný modrásek očkovaný, orel mořský nebo různé druhy brouků.

Kde se vzalo plemeno starokladrubských koní a proč byl pro hřebčín rok 1918 kritický? Poslechněte si celý záznam pořadu.