Zazpívala si tam s Margitou i Plachetkou. Pražačka Kůstková má Pardubice pod kůží
Operní hvězda tohle město zbožňuje. Pokaždé v něm ráda vystupuje. Když studovala klasický zpěv, líbila se jí rodinná atmosféra konzervatoře. Právě tahle škola letos slaví 40. narozeniny.
Za ty roky z ní vzešlo přes tisíc absolventů včetně Kristýny Kůstkové. „Pěvecké oddělení bylo neuvěřitelně inspirativní. Prošel jím třeba i Petr Nekoranec. On mě vlastně přesvědčil, abych na konzervatoř šla, protože jinak jsem z Prahy. Teď studuju na HAMU.“
Až do roku 2012 byla Kristýna členkou a sólistkou Dětské opery Praha. „Je to něco mezi dětským sborem a operním studiem. Dětská opera se spojovala s divadelní zkušeností. Vystupovali jsme v Národním divadle. Nastudovali jsme dětské operky, ale i Mozarta.“ Později Kristýna vystoupila na festivalu Pardubické hudební jaro společně se Štefanem Margitou a taky zpívala po boku Adama Plachetky.
Dům hudby mohl být Domem zdraví
Sídlo Konzervatoře Pardubice bylo až do roku 1990 v Havlíčkově ulici. „Po revoluci vznikla komise a přemýšlelo se o využití tehdejšího sídla OV KSČ. Budova tak začala sloužit uměleckým účelem. Nejdřív se řešilo i zdravotnictví anebo hotel,“ připomíná současný ředitel Dalibor Hlava. Teď stavbu čeká další proměna.
Vznik konzervatoře byl podle něj logickým vyústěním dění v minulém století. „Před sto lety vznikalo umělecké školství v Pardubicích. Po padesáti letech vznikl Východočeský státní komorní orchestr, tedy dnešní Komorní filharmonie Pardubice. Střední školství chybělo a o jeho vznik se zasloužilo několik nadšenců.“
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
