Ať žije republika!

Nás se to netýká! Německé město Svitavy v říjnu 1918

V roce 1918 bylo město Zwittau téměř ryze německé s nepatrnou českou menšinou. A tak se vyhlášení samostatného Československa nijak neslavilo. Naopak!

Rok 1918 byl ve znamení politických jednání na všech úrovních o budoucí podobě monarchie.  Němečtí poslanci vystoupili se svými požadavky na vytvoření autonomních provincií, které by vstoupily do svazku s novým státem Deutsch - Österreich.  Tento stát byl vyhlášen rakousko - německým Prozatímním shromážděním ve Vídni 21. října 1918. V pohraničních oblastech Čech a Moravy byly vytvořeny samosprávné provincie se samostatnými zemskými vládami. Jednalo se o provincie Deutsch- böhmen a Böhmerwaldgau v Čechách a Sudetenland neboli Deutschmähren a Deutsch Südmähren na Moravě. 

Němečtí zástupci požadovali v souladu s Wilsonovými 14 body právo na národní sebeurčení s nabytím politických a občanských práv, čehož by se jim v novém státě Čechů a Slováků nemuselo dostávat. Proto demonstrativně dávali najevo svůj nezájem začlenit se do nové republiky. 27. října se ve Svitavách konalo veřejné shromáždění Němců z politických okresů Polička a Litomyšl za předsednictví  dr. Maxe Budiga. Zazněly hlasy schvalující vytvoření Deutsch - Österreich a požadavky na národní sebeurčení. Shromáždění bylo podpořeno veřejnou manifestací na svitavském náměstí, kde vedle sebe vystupovali na řečnické tribuně budoucí starosta města Svitav Carl Lick, poslanec říšské rady Hugo Albrecht a mezi zúčastněnými byl i prof. Franz Spina, pozdější prvorepublikový ministr.

Telegram o vyhlášení  ČSR zaslal  do Svitav pražský Národní výbor již 28. října 1918. Německá národní rada pro Svitavy o okolí vyzývala občany zmíněného území, aby dodržovali platné zákony, ale s tím, že představitelé německých obcí se nemusejí považovat za podřízené československému státu.

Ani svitavské německé politické zastoupení ale nebylo jednotné. Střetávaly se zde dvě státoprávní koncepce - první organizovaná na návrh poslance Jessera propagovala připojení Svitav k Deutsch - Österreich, druhá získávala stoupence v orientaci na Liberec do provincie Deutschböhmen.  Do Opavy i Liberce vede ale dlouhá cesta, navíc přes české území, proto vznikla přijatelná třetí varianta a to vytvoření nové správní oblasti Schönhengstgau neboli Hřebečska. Toto území pojmenované podle horského hřbetu Hřebeč mělo zahrnovat německé obce, pokud patřily do soudních okresů Svitavy, Moravská Třebová, Jevíčko, Mohelnice, Uničov, Štíty, Lanškroun, Ústí nad Orlicí, Polička a Litomyšl.  Jednalo se o 133 obcí a území s rozlohou asi 118km2, na němž žilo  127 490 obyvatelů. Desátlistopadu 1918 byla pro tuto oblast vytvořena společná Krajská rada pro Hřebečsko se sídlem v Moravské Třebové, která se odmítla přihlásit k ČSR, a byla pověřena jednáním s pražským Národním výborem.

Desátého listopadu 1918 došlo ke zostření česko německých vztahů, které vyústily v několik ozbrojených srážek. V Moravské Třebové došlo i ke ztrátám na životech. 13. listopadu  byl ve Svitavách zvolen starostou Carl Lick, jenž ve funkci nahradil stařičkého  Carla Schustera. Ten ještě než abdikoval, kladl Lickovi na srdce, aby vždy hájil německé zájmy.

Vímť, nejsou to lehké časy, přišly a zase odejdou. Já jsem však stár a nemám chuti k jakýmkoliv změnám. Ty děje nezastavíš, braň se jim, ale pamatuj, že Svitavy stály vždy po boku císařově a kořeny tohoto města jsou kořeny vyrůstající z němectví. Drž se jich a dbej, aby německý ráz Svitav přetrval a vydržel. Čiň tak, seč ti síly stačiti budou. K tomu ti Bůh dopomáhej.

Situaci vyřešila československá armáda postupným obsazováním německých obcí, do Svitav přišla 10. prosince 1918. Asi 500 mužů 98. vysokomýtského pluku pod vedením nadporučíka Pešty obsadilo strategicky důležité body ve městě – nádraží, poštu, skladiště, pivovar a tabákovou továrnu. Větší oddíl obsadil radnici na náměstí a starosta města byl nucen kapitulovat.

Čekal jsem tuto podivnou věc, že ozbrojených rot znovu ve městě uvidím. Válka dohasla a vy ji opět rozpoutáváte. Ačkoliv Svitavy jsou městem německým, nebudeme spolu válčiti. Já i naše obec raději před bodáky ustoupíme, než bychom se v krvi ráchali. Ale vězte, že duch německý Svitav zůstane svoboden a stěží hlavu skloní. Čiňte, jak myslíte, my odporu klásti nebudeme.

Tak mohl vzniknout český Národní výbor, úřad si otevřel u vojenského velitelství v chlapecké škole a spokojil se s tím, že jeho členové byli přibráni do přípravných sekcí a výborů. Jedním z jeho prvních usnesení bylo vytvoření české školy ve Svitavách.

Čs. vojsko postupně obsazovalo jednotlivé obce. Nedošlo k velkým protičeským bouřím, ale nacionální duch byl všudypřítomný. Protesty proti začlenění Sudet do ČSR se táhly až do roku 1919, kdy byl podepsán mír ve Saint Germaine a německé provincie definitivně připadly ČSR. Vášně se otupily, ale ne nadlouho, neboť vzedmutá vlna nacionalismu třicátých let vytvořila novou bariéru mezi oběma národnostmi.

Vedení města pozvalo prezidenta T.G.Masaryka, který skutečně v červenci 1929 přijel. A takto uvítal starosta Carl Lick prezidenta.

Svitavy jsou, pane prezidente, poctěny vaší návštěvou a vidíte kolem sebe nejen vlajky svitavské, ale i státní. Je zřejmé, že jsme se vedle sebe žiti naučili v míru a společné práci. Toť je i vaší zásluhou ryze státnickou. Pouze velcí mužové jsou schopní poslouchati jiné. Vy toho jste příkladem.

O úctě a vážnosti prezidenta TGM svědčí i zápis v kronice, který zapsal kronikář v den jeho smrti v roce 1937:

My, Němci, želíme v něm spravedlivého státníka, který stále měl porozumění pro potřeby menšin. On ovládal to zvláštní umění, které vždy bude vzbuzovat úctu, totiž bojovat bez nenávisti.

autor: KSA
Spustit audio

Související