Do Dobříkova jezdil Masaryk i Beneš

12. listopad 2017
Klofáč (druhý zprava) jako novinář v rusko-japonské válce

Na letní byt sem jezdil politik Václav Klofáč už za rakouského mocnářství, po válce koupil uprostřed vesnice myslivnu a vedle ní nechal postavit vilku. Do Dobříkova za ním jezdila většina prvorepublikových politiků. Včetně prezidentů T. G. Masaryka i Edwarda Beneše.

Podle kroniky, kterou Václav Jaroslav Klofáč vedl, se zahradní branka nestačila zavírat, tak dlouhý je seznam hostů, kteří se do rodinné knihy zapisovali. Je zřejmé, že Klofáčovi přátelé a obdivovatelé za ním jezdili do Dobříkova rádi. A není divu. Vilku ve stylu selského baroka postavil na místě staré tvrze, kde se dochovaly klenuté sklepy a část vodního příkopu. Ten musí návštěvníci překonat po dřevěném mostku, aby se ocitli náhle v jiném světě. To místo má zvláštní kouzlo a není těžké si představit, že vám dveře otevře sám Václav Klofáč. Novinář a politik, ale také člověk milující život.

Novinář ve vídeňském vězení

Narodil se v roce 1868 v Německém Brodě.  Studoval na Univerzitě Karlově a pracoval jako novinář. Cestoval po Balkáně a do Národních listů posílal reportáže například z Bosny a Hercegoviny. Byl politicky velmi aktivní a v roce 1898 stál u zrození České strany národně sociální. Novinářské cesty podnikal do českých komunit v USA a také na východ. Byl válečným zpravodajem v rusko-japonské válce, popisoval stav na bojišti i krásy Mandžuska. Jeho náklonost k slovanskému Rusku se mu ale stala osudnou.

Roku 1914 se tajně obrátil na ruské diplomaty s plánem vytvořit ze stranických kolegů zpravodajskou diverzní síť, která by v případě války mezi Ruskem a Rakousko-Uherskem pracovala ve prospěch Ruska. Proto byl hned po vypuknutí  1. světové války v Dobříkově u Vysokého Mýta zatčen. Byl vězněn v Praze a ve Vídni a teprve 24. května 1917 obžalován z velezrady. V cele smrti čekal spolu s Rašínem a Kramářem. Do událostí ale zasáhla smrt panovníka a tak byla trojice českých politiků už v červenci 1917 na základě rozsáhlé amnestie propuštěna.

Kostel přijel vlakem

Václav Klofáč se stal v mladé Československé republice ministrem obrany a politicky činný byl až do příchodu nacistů. V Dobříkově trávil veškerý volný čas a jeho stopa je v obci patrná dodnes. Inicioval vztyčení sochy Mistra Jana Husa, stavbu školy i vodovodu. A jen díky němu má Dobříkov vzácný dřevěný kostel.

Objevil ho jako ruinu na Podkarpatské Rusi. Za své peníze ho koupil, nechal rozebrat, na čtyřech železničních vagonech převézt do Dobříkova a znovu postavit. Dnes je kostel nově opraven, ikony zrestaurovány a na požádání zpřístupněn veřejnosti.

Kostel přijel do Dobříkova vlakem z Podkarpatské Rusi

Václav Jaroslav Klofáč žil ve své vilce i za Protektorátu, těžce nemocný neunesl běsnění Němců za Heidrychiády a v červenci roku 1942 umírá. Rozloučení bylo říšskými úřady povoleno jen v kruhu rodinném. Když vynášeli z jeho dřevěného kostelíku rakev, spadla na zem říšská vlajka, která byla připevněna u vchodu. Průvod smutečních hostů po ní i s rakví přešel.

Pradla a máchadla

Uprostřed obce stojí dvoukomorová betonová nádrž. Je to pradlo a máchadlo. Tato zařízení nechávali obecní úředníci stavět, když se dělal vodovod. Do nádrže vedl vodovodní kohoutek, který se nechával během zimy naplno otevřený, aby voda nezamrzla.

Po druhé světové válce a po rozšíření praček v domácnostech se většina pradel proměnila na máchadla. Ta zanikla až zpoplatněním vody, ve chvíli, kdy voda přestala téct zadarmo.

Pomník v lese u zabité ženy

U zabité ženy

V lese kousek nad Dobříkovem stojí kříž, dnes vyrobený rukou uměleckého kováře. Dříve tu byl dřevěný a potom dlouhá léta kovový, svařený z kolejnic. K tomuto místu, kde se říká U zabité ženy, se váže několik legend. Společné mají to, že v těchto místech zemřela mladá žena, buď rukou vlastního manžela po marnivé hádce, nebo místního pána, který se zbavil těhotné družky.

Před třiceti lety se tudy vracel z čekané myslivec Miroslav Střasák. V té době byl dřevěný kříž už léta povalen. Střasákovi se zjevil pruh světla a ženský hlas ho žádal o nový kříž. Mávl nad tím rukou, ale poté, co se událost za dva týdny opakovala, svařil v dílně dva kusy kolejnic a nový kříž v lese postavil. Od té doby se hlas zabité ženy neozval.