Helena Poláková z Luže i její dcery holocaust přežily

Helena Alterová z Luže se vdala za Emila Poláka a měli dvě dcery, v roce 1924 se jim narodila Anna a o pět let později Eva. Polákovi vedli v Luži obchod se smíšeným zbožím, který Helena zdědila po rodičích. Bratrovi Heleny, Jiřímu Alterovi, se podařilo před válkou emigrovat s částí své rodiny do Anglie. Helena s Emilem odjet nestačili, starali se o starou babičku, kterou nemohli nechat v Luži samotnou. A když babička na podzim roku 1939 zemřela, bylo už na emigraci pozdě.

Do transportu nastoupili společně s ostatními lužskými Židy v prosinci 1942. Terezínské ghetto bylo tou dobou už velmi přelidněné, na kilometru čtverečním žilo 60 tisíc lidí. Nacisté vyřešili tento problém přesunem lidí dál na východ a jejich vražděním v koncentračních a vyhlazovacích táborech. Rodina Polákových se v Terezíně udržela poměrně dlouho, do Osvětimi odjeli v prosinci 1943. 

Vzhledem k válečnému vývoji nebyli Židé z tohoto prosincového transportu po půlroční karanténě usmrceni v plynových komorách, jak bylo do té doby běžné, ale ti práceschopní byli odesláni na práci do dalších táborů. Čtrnáctiletá Eva s maminkou se dostaly do Stutthofu a později do tábora Guttau, odtud byly evakuovány a na pochodu smrti je osvobodila postupující Sovětská armáda. Obě dvě přežily a do Luže se s nimi vrátila ještě dvě děvčata, která o svoje maminky během věznění přišla. 

Dcery Polákovy s přítelkyněmi na maškarním plese|foto:archiv Jana Roubínka

Věznění přežila i starší dcera Anna, která se z Osvětimi dostala až k Hamburku, kde s ostatními vězni odklízela sutiny. Odtud byla převezena do koncentračního tábora v Bergen-Belsen, kde podruhé prodělala skvrnitý tyfus a dočkala se osvobození.

Na tatínka Emila Helena s dcerami po válce čekaly, dlouho neměly zprávy o jeho osudu. Emil Polák byl z Osvětimi poslán do koncentračního tábora Blechhammer. V lednu 1945 se v pochodu smrti přesunul do 350 kilometrů vzdáleného tábora v Gross-Rosenu a odtud pak vlakem do Buchenwaldu. V tomto táboře dva měsíce před koncem války byl označen jako práce neschopný a s největší pravděpodobností byl zabit fenolovou injekcí do srdce. 

Návrat do Luže

Helena s dcerami se vrátily do Luže, ale našly tam zdevastovaný dům, na jehož opravu neměly ani sílu, ani finance. Odstěhovaly se do Prahy, ale Helena se do Luže na konci šedesátých let vrátila, starala se o synagogu i židovský hřbitov. Helena zemřela v roce 1971, ale do domu Polákových se vrátila vnučka s rodinou a v domě žila až do roku 1984. O tři roky později byl tento dům spolu s několika dalšími domy zbourán. 

Židovská komunita v Luži holocaustem neskončila. A nepřipomíná ji jen krásná synagoga a židovský hřbitov, je živá v osobě pravnuka statečné Heleny Polákové  - Jana Roubínka, současného ředitele Památníku Terezín.