Františkovi Schurovi se manželku ani děti zachránit nepodařilo

František Schur pocházel z úspěšné židovské rodiny z Náchoda a jako zdatný obchodník našel dobré uplatnění i ve firmě svého tchána Richarda Schulhofa, který v Hlinsku provozoval kožešnický závod. Ve dvacátých letech dosahovala firma takové velikosti, že zaměstnávala dvacet procent hlineckých obyvatel. Richard Schulhof bohužel v roce 1936, ve věku pouhých 56 let, zemřel. Dědici převzali továrnu a podle dědického vyrovnání byl Richard Schulhof v té době jedním z nejbohatších občanů Hlinska.

Františkovi a Marii Schurové se ve třicátých letech narodily dvě děti Eva a Jiří.

Okupanté měli o židovský majetek zájem

Po příchodu německých okupantů se museli Schurovi z rodinné vily přestěhovat, přišli také o svou továrnu, která dostala německého správce. František byl v zahraničí a Micka ( Marie Schurová) se musela sama postarat o jejich dvě malé děti, které tou dobou měly 3 a  4 roky,  a také o svou nemocnou maminku.

Jejich už tak špatná situace se zhoršila ve chvíli, kdy Micka musela nastoupit do internačního táboře ve Svatobořicích. Z něho přišla jen pár dní před transportem a všichni čtyři společně odjeli v prosinci 1942 do Terezína. Dalším transportem 17. května 1944 se dostali do Osvětimi, kde ale nezůstali ani dva měsíce. 10. července 1944 v půl deváté večer byla poslána do plynové komory jak Micka Schurová, tak její dvě malé děti. Babička Františka zemřela na zápal plic pravděpodobně už v dubnu toho roku. 

Z rodinné vily dětský domov

Po válce se František Schur vrátil do Hlinska a pátral po osudu svých nejbližších. Když se potvrdilo, že z jejich rodiny nikdo nepřežil, věnoval rodinnou vilu sirotkům a z Hlinska navždy odjel.

Jednám jistě v duchu své drahé ženy, věnuji-li dům, který byl symbolem našeho rodinného štěstí, hlineckým dětem. Tam, kde hlaholil kdysi šťastný smích, nechť se ozývá dětské veselí. Nechť tento „Dětský domov Marie Schurové“ zůstane věčnou a vděčnou památkou její šlechetné bytosti.

František Schur odešel do zahraničí, znovu se oženil a přestěhoval se do Brazílie, kde v roce 1977 zemřel. V Brazílii dodnes žijí potomci jeho bratra, který před válkou a hrůzami holokaustu stihl uprchnout.