Český venkov - 70 let = Banát

8. leden 2019
Čeští kolonisté přišli do Banátu v první polovině 19. století. Dnes je směr migrace opačný a české vesnice v Banátu se vylidňují a populace stárne.

Jestli máte rádi vůni starých časů a zároveň jste tolerantní, mohl by vás tenhle kout Rumunska s českou stopou nalákat. František Fiala tam jezdí každoročně. Návštěvníkům radí, aby se před cestou vyzbrojili informacemi.

„Každému doporučuji, aby se tam jel podívat, ale musí být schopný pochopit tamní styl života. Když tam někdo přijede na dva dny a vůbec neví, o co se jedná, vrátí se maximálně s dojmy hezké přírody a bídy. Zdaleka to není pravda,“ říká.

On sám pochází z venkova, pamatuje jeho podobu před desítkami let. „Tam to v současnosti vypadá podobně. Lidé si přivezli šikovnost, pracovitost, přirozenou inteligenci. Museli si poradit za jakýchkoliv podmínek. Když se na českém venkově vrátíte o sedmdesát let zpátky, zjistíte, že jste na Banátu.“

Vnučky chrochtání nezaujalo

Banát leží v jihozápadním cípu Rumunska. „V dobách Rakouska-Uherska jsme tam byli doma. Oblast se dřív dosídlovala. Na tom měla zájem monarchie. Největší vlna přistěhovalců přišla v letech 1823 a 1827. V šesti vesnicích se mluví česky. Drží si tento jazyk už skoro 200 let. I když tamní čeština je trochu poznamenaná staročeštinou.“

Okolí Svaté Heleny v Banátu

Na cesty se Fiala vydává i s manželkou. „Máme podrážky z toulavého telete. Chtěli jsme vidět, jak tam lidé žijí. Na Banát jezdíme pomáhat se sklizní. Jestli chcete poznat život tamních obyvatel, měli byste s nimi vyrazit na pole, kde pracují. Dcera a zeť nám v cestování nebrání. Chtěli jsme s sebou vzít vnučky, ale to se nám asi nepodaří. Když jsem jim vypravoval, že s babičkou snídáme venku a kolem nás běhají prasátka, nechtěly tam jet.“

František Fiala pochází ze Žáravic na Pardubicku. O cestách na Banát chystá přednášky. Všímá si třeba toho, jak se poslední dobou oblast proměňuje. Původní  starý život podle něj pomalu mizí.

Spustit audio

Související