Crossfiťačka se zrodila z peciválky. V oplácaných křivkách jí nebylo dobře

Změnu Andrea Skolková pocítila až při přechodu ze základní na střední školu. „V kolektivu jsem si všímala, že některé pohledy spolužáků na mě nejsou úplně ideální. Byla jsem taková lehce oplácaná, přestala jsem se cítit dobře. Sportu jsem se ve volném čase začala věnovat prakticky pořád. Od cvičení doma přes posilovnu, běhání a překážkové běhy jsem se dostala až ke studiu tělesné výchovy na vysoké škole.“

Ale zjistila, že jí nejde atletika a gymnastika. „Když mě z těchto předmětů čekaly zápočty, nebyla jsem schopná udělat ani kloudnou stojku v prostoru. Protože jsem jako dítě byla pecivál, tak jsem se tomuto nikdy nevěnovala. Rozhodla jsem se zlepšit.“

Ranní ptáče fakt dost skáče

Velkou vášní se pro Andreu stal CrossFit, tedy právě kombinace atletiky, gymnastiky a vzpírání. „Jde o formu funkčního tréninku, takový úvod k dalším sportům. Věnujeme se pohybům použitelným i v běžném životě. Kolikrát potřebujete doběhnout autobus, vyměnit si kolo anebo donést těžký nábytek po schodech. Dá se provozovat v každém věku. V naší tělocvičně máme členy asi od 16 do 60 let a věkový průměr je nad 30 let.“

Naše děti stále více doplácejí na nedostatek pohybu, varují fyzioterapeuti

• Upravit
• Smazat

Vadné držení těla, ortopedické a dechové potíže, bolesti hlavy, ploché nohy. Tyto potíže se vyskytují stále častěji už u dětí předškolního věku. Jednoznačně za to může nedostatek pohybu.

Ve vzpírání se Andree povedlo zatím nejvíc zvednout 71 kilogramů v nadhozu a 58 kilogramů v trhu. „Snažím se zachovat si svou ženskou roli. Vzpírání žen totiž jinak dost lidí vnímá jako sport nějakých mužatek. Někteří mi proto nechtějí věřit, že jako křehká dívka vzpírám.“

Andrea se většinou snaží cvičit hned ráno, ideálně v šest hodin. „Jdu ještě před snídaní, kdy mám nejvíc energie a cítím se nejlépe. Navíc ranní cvičení člověka hezky probudí a nabudí na celý den. Jsem ranní ptáče. Vstávání mi nedělá problémy.“

Cesta k lepšímu pocitu 

Andrea Skolková se kromě vlastního sportování věnuje i koučování. „Pomáhám lidem, aby byli zdravější, cítili se ve svém těle lépe. Kvalitní trenér by se měl vždy vzdělávat. Proto se snažím několikrát ročně jezdit na odborné semináře.“

Taky se okrajově věnuje překážkovým běhům a občas vyzkouší nějaký triatlon, Gladiator Race a podobně. Nejtěžší úkol pro ni? Nic nedělat. „Když jsem měla zlomenou nohu, bylo to pro mě opravdu těžké. Člověk je navíc trochu závislý na těch endorfinech a nedokáže jinak vyplnit volný čas efektivně. Mám pocit, že když se válím na gauči u filmu, tak nedělám nic produktivního. Vydržím nesportovat, ale psychicky mě to nedělá šťastnou.“

Neuhlídáte se

Jestli se koncem roku extrémně krotíte v jídle, neděláte podle Skolkové úplně dobře. „Když se totiž snažíme hlídat, paradoxně se pak přejíme víc. Všeho s rozumem. Na to, abychom přibrali jedno kilo tuku, bychom museli přijmout asi 7700 kilokalorií, což je nějakých 65 bílých rohlíků. To se opravdu nenabere snadno. Pokud se celý rok stravujete normálně, můžete si na jeho konci dopřát.“

Když ale chcete zhubnout, tak strava dělá asi 70 procent snažení. „Pokud se třeba budeme hýbat hodinu denně a zbytek dne prosedíme u televize s jídlem, moc nám to nepomůže. Dobré je najít si ve stravě udržitelný režim. Nejde nastavit radikální dietu, protože ji nemůžete vydržet. Spíš bývá dobré dělat změnu postupně po malých krůčcích.“

A na novoroční předsevzetí radši nespoléhejte. „Nevychází z naší vnitřní pohnutky, ale spíš z tlaku společnosti. Změny bychom měli dělat nezávisle na datu v kalendáři,“ uzavírá Andrea Skolková.