Děti jsou skvělé, rodiče ale někdy nemají v mladé učitelky důvěru
Jak pracovat s prvňáky, aby je to ve škole bavilo a neztratili iluze po prvním měsíci výuky? O svůj recept se v Radioporadně podělily sestry Lichtenbergovy z Chrudimi. Iveta je učitelkou a Edita vychovatelkou na prvním stupni základní školy. Jsou to mladé ženy, kterým nechybí chuť a elán do práce. Jejich mládí ale není vždy předností.
„Děti jsou skvělé, komunikace s rodiči občas hapruje. Někteří rodiče nemají důvěru v mladé učitele. Mají obavy, jestli dokážeme předat dětem to, co zasloužilý učitel. Také těžko přijímají informace o tom, že jejich dítě nemusí být ve všem dokonalé. Vše je o přístupu a toleranci k sobě navzájem,“ říká mladá učitelka Iveta. Se sestrou se shodnou na tom, že nejlepší je mluvit s rodiči zcela na rovinu a v klidu najít společnou notu.
Více pohybu i při češtině
Když Iveta Lichtenbergová dokončila vysokou školu, měla plno plánů, jak bude učit. Realita přišla ve chvíli, kdy dostala první třídu. Pro tak malé děti je velký problém zůstat sedět hodinu v lavici a naslouchat. Proto učitelka hledá různé varianty, jak dětem výuku zpestřit.
Čtěte také
„Dříve se v lavicích při výuce opravdu jen sedělo. Mně se osvědčuje přidávat do hodin pohybové aktivity, vymýšlet hry, připravuji různé lístečky, hledám, jak zajímavě děti naučit danou látku. Při češtině se mi osvědčil tzv. běhací diktát, kdy děti doplňují třeba měkké i a tvrdé Y. Učí se zkrátka to, co je v osnovách, ale hravější formou,“ vysvětluje Iveta a Edita ji doplňuje:
„Nejsme zcela příznivci alternativních postupů, ale občas si něco vypůjčit a zapojit do běžné výuky, to je velmi dobré. Ve školní družině nám teď frčí vyměňování kartiček s Pokemony. Když jsou děti hodně hlučné, zaberou jejich oblíbené písničky, u kterých se vytancují. A když jsou unavené, vyhrává pohádka,“ sděluje své zkušenosti ze školní družiny Edita Lichtenbergová.
Ve školní družině bez mobilů
Edita Lichtenbergová má na starost 27 prvňáků ve školní družině. Pro tuto šestadvacetiletou vychovatelku je to práce za odměnu. S rodiči je domluvená, že se v družině nebudou používat mobily.
„Vymýšlím takové činnosti, které učí děti být spolu a kamarádit se, komunikovat. Máme domluveno, že děláme něco společně a pak si děti můžou zvolit činnost, kterou chtějí. Občas si jen tak sednou a nic nedělají. Klid je pro ně velmi důležitý.
Nejvíc je ale baví úplně obyčejné dětské pohybové hry jako Cukr, káva, limonáda a Zlatá brána. Večer pak usínám a v hlavě mi zní tyhle melodie,“ usmívá se vychovatelka Edita.
Související
-
Bez tabletu se vztekají a řvou. Dětí závislých na technice...
Některé děti umí používat tablet nebo chytrý mobilní telefon dřív, než řeknou první slovo. Má to ale svá úskalí. Moderní technologie jim sice pomáhají rozvíjet scho...
-
Na dětského psychologa se čeká půl roku a víc. Může za to covid i neřád v rodinách
Děti odmítají chodit do školy, odporují, sebepoškozují se, utíkají z domova. Proto stále více rodin řeší problémy svých dětí s psychologem. Ale ten je nedostatkovým zbožím.
-
V pěti letech by dítě mělo mluvit jako dospělák. Pokud výslovnost pokulhává, je čas to řešit
Duben je časem zápisů předškoláků do prvních tříd. Děti by měly být připravené na školu i z hlediska správné výslovnosti. A to se ne vždy daří.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.