Hasičovo osobní svědectví z povodní: Teď je důležité na ty lidi nezapomenout

„Já jsem konkrétně působil v Krnově, kolegové z druhého odřadu v Mikulovicích u Jeseníku. Střídali jsme se tam po 3 dnech. Takhle jsme se celou dobu točili, skoro 3 týdny se nepřetržitě jezdilo pracovat. Vystřídaly se tam desítky hasičů z celého Pardubického kraje.“

Neměl nic, přinesl pivo

Profesionální hasič samozřejmě sleduje předpovědi počasí a říká si, že když přijde velká voda, tak asi někam pojede. „Nevěděli jsme, kde přesně povodně budou. Když masivně nezasáhly přímo Pardubický kraj, dalo se čekat, že budeme někam posláni a odveleni. Někam, kde budeme víc potřeba než tady na stanici.“

Na místě, kde to hasič úplně nezná, je k dispozici velitel, štáb, který si přijíždějící jednotky koordinuje. „Komunikace funguje dneska už přes WhatsApp. Dostali jsme souřadnice, kam máme jet a kde pracovat. Člověk se může díky různým mapovým aplikacím podívat na místo, připravit se, vyhodnotit, kde asi bude a následně to operativně řešit. Jako hasiči si nasadíme klapky a v tu chvíli nepřemýšlíme, co je špatně a dobře. Děláte svou práci, na kterou jste zvyklí, trénovaní. Proto tam jste. Možná večer dojde ke komunikaci s kolegy, kde se řeší, co kdo zažil. Při zásahu by na to nebyl prostor a nebylo by to ani vhodné. Obyvatelé byli zkroušení, neměli náladu a nehodilo by se to tam.“

Povodeň Krnov|foto:Ľubomír Smatana, Český rozhlas

Co Pavlíka osobně nejvíc zasáhlo? „Když jsem seděl v autě, čekal jsem, až mě kolega naloží, otevřely se dveře u spolujezdce a přišel tam takový vetchý děda podpíraný svým vnukem, který nesl balení sladkých piv. Řekl, že mu nic nezbylo, všechno mu vzala voda, ale tohle že nám musí dát, abychom věděli, jak si váží toho, že jsme se na ně nevykašlali a že pomáháme. Prý neví, co by bez nás dělali. V téhle situaci mi došla slova a prakticky se draly slzy do očí. Co adekvátně odpovědět, v tu chvíli nevíte.“

Před ohněm utečete…

Pardubičtí hasiči odváželi nepořádek vynesený lidmi před domy na ulice, větší nepořádek z firem a fabrik dávali do smykového nakladače. „Není příjemné, když se vyplaví mrazák, máte v něm maso a najednou co s tím. Odváželi jsme to na různé skládky. Za pár dnů by tam byl nepředstavitelný zápach. Ani samospráva by neměla síly a prostředky na to, aby to dokázala sama zlikvidovat. Proto jsme tam společně s armádou pomáhali, aby ty obce byly co nejdřív v nějakém provozuschopném stavu.“

Ze zkázy byl hasič v šoku. „Přijedete tam, rozhlédnete se a nic nevidíte. Všechno je zničené, zdevastované. Chybí kusy silnice, části domů anebo celé domy. Někde v dáli teče klidná řeka nebo potůček a říkáte si, kde se tam ta voda vzala a že to není možné. Voda má obrovskou sílu a není před ní úniku. Před ohněm utečete, uhasíte ho, vítr odfoukne, ale před vodou lidi neměli šanci si ta svá obydlí uchránit. U hasičů jsem od roku 2007. Na povodních jsem poprvé, v roce 2021 jsem byl na tornádu na jihu Moravy. To zasáhlo část území, zatímco povodně prakticky celou republiku. Škody a následky jsou daleko horší. Lidé se z toho budou vzpamatovávat delší dobu než z tornáda.“

Teď je podle Ondřeje Pavlíka důležité na postižené lidi nezapomenout. „Teprve v tuhle chvíli budou mít práce nad hlavu. Za mě je potřeba, aby dál proudila nějaká finanční pomoc, aby se dalo budovat, opravovat. Na svoji pěst bych tam jako dobrovolník nejezdil. Raději bych zavolal předem. Mohlo by to být jinak kontraproduktivní. Vždycky to někdo musí řídit a vědět o tom.“