Když si ušpiním ruce, vyčistím si hlavu. Radima Urbánka baví historie

Etnograf Radim Urbánek studuje život našich předků. Zajímají ho především technické postupy, zařízení i nástroje, které lidé v minulosti používali, aby si zajistili bydlení, práci, zkrátka živobytí. Radimovi Urbánkovi při tom všem pomáhá ideální kombinace, a to humanitní a zároveň technické vzdělání. Navíc mu nechybí ani manuální zručnost. 

Mlýny, láska na celý život

Radim Urbánek vystudoval obor průmyslové chemie, absolvoval pomaturitní studium pro oblast památkové péče a poté se rozhodl pro studium etnologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy. Věnuje se hlavně studiu vesnických technických památek. Zajímají ho lidové stavby a vesnický urbanismus, jeho doménou se staly vodní mlýny nebo sušárny ovoce.

Radim Urbánek u mlýna Betlém v Zálší na Vysokomýtsku|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Etnografa Radima Urbánka v životě velmi ovlivnila práce Luďka Štěpána, zakladatele skanzenu na Veselém Kopci. Právě tam dodnes obdivuje zručnost našich předků. Například sekerníků. Urbánkovou životní láskou se staly mlýny, kterým se po odborné stránce věnuje už řadu let.

Společně s Hanou Hácovou se Radim Urbánek podílel například na mapování historie mlýna v Písečné, je také jedním z autorů publikace Dílo a život mlynářů a sekerníků v Čechách. Několika desítkami hesel přispěl do čtyřdílné encyklopedie Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a také stál u zrodu Mapy venkovských technických památek Pardubického kraje.

Začalo to u Betléma

„Jsou věci, které člověka ovlivní na celý život. A to byl například mlýn Betlém v Zálší na Vysokomýtsku,“ vysvětluje Radim Urbánek. „Dozvěděl jsem se o něm od zakladatele české molinologie, tedy nauce o mlýnech, od Luďka Štěpána. V roce 1992 mě ve mlýně ještě přivítala poslední mlynářka, Anna Pešinová. Ten genius loci mlýna Betlém byl tak silný, že jsem se mlýny začal zabývat detailně. Tady v Zálší objevím vždy něco nového, a to jsem těch mlýnů viděl přes pět set.“

To, jak mlýny kdysi fungovaly a co všechno bylo potřeba ke správnému semletí obilí, Radim Urbánek navíc rád vysvětluje široké veřejnosti. V posledních letech organizoval několik cyklovýletů po mlýnech v Pardubickém kraji a pořádá také ukázky mletí obilí, a to nejen přímo v historickém prostředí, ale třeba i na ručních mlýncích.  

Radiopřijímače, elektromotory i traktory

„Víc než čisté historii jsem se chtěl vždy věnovat tomu, co souvisí s běžným, všedním životem člověka,“ vypráví Radim Urbánek ve svojí stodole v Dobříkově u Vysokého Mýta, kterou doslova zaplnil historickými mlecími zařízeními, zemědělskými stroji i průmyslovou technikou vesnického prostředí. „Zaniká totiž povědomí, jak ten který stoj fungoval. Takže já dnes ty zařízení nejen sbírám, ale především se je snažím renovovat, vrátit jim jejich původní podobu a popřípadě tam, kde to jde, také funkčnost. Ať už se to týká třeba historické krouhačky na řepu nebo traktoru Zetor z roku 1947.

Radim Urbánek dokázal zprovoznit svůj historický traktor Zetor z roku 1947|foto:Tereza Brázdová, Český rozhlas

Další sběratelskou láskou Radima Urbánka jsou také historické radiopřijímače. „Jako kluk jsem chodil do radioamatérského kroužku a po tátovi jsem měl spoustu odborných časopisů. Po třiceti letech se mi potom do rukou doslat přijímač Tesla Kongres a ten krok k tomu, sbírat další rádia, už byl velmi malý,“ dodává Radim Urbánek, v jehož technické sbírce byste našli i celou řadu historických elektromotorů a také starých zkoušeček napětí.

„Každý z nás má nějakou přirozenost. Ta moje je u strojů a zároveň historie. Všechno se to spojuje jak v technických objektech a technologiích, které se tam provozovaly, tak na druhé straně u starých zemědělských a hospodářských strojů. Všechny vznikly pro to, aby lidem zjednodušovaly práci, ale zároveň je nutili k tomu, aby se spoustu dalších věcí naučili. A to mě fascinuje,“ dodává Radim Urbánek.