Jaderná elektrárna, tramvaj a ZOO v Pardubicích. Proč to nevyšlo?

Maketa jaderné elektrárny Opatovice nad Labem, z povrchu by zmizely tři nejbližší vesnice
Maketa jaderné elektrárny Opatovice nad Labem, z povrchu by zmizely tři nejbližší vesnice

Chtěli byste se svézt tramvají do Sezemic, skočit ze skokanského můstku na Kunětické hoře, anebo si pionýrskou železnicí zajet do ZOO? Nechybělo mnoho a tyto projekty nezůstaly jenom na papíře.

Kdyby byly všechny projekty vytvořené na rýsovacích prknech dvacátého století realizovány, bylo by město i krajina kolem k nepoznání. Představíme Vám jen několik z našeho pohledu nejzajímavějších projektů, které byly vypracovány tak detailně, že k realizaci často chybělo jen poslední razítko.

Tramvaj z Pardubic do Sezemic

Sezemice na počátku 20. století stály o rychlé dopravní spojení s Pardubicemi a tak vznikl v roce 1906 v kanceláři ing. Františka Křižíka projekt na elektrickou tramvajovou dráhu. Výchozí stanice byla před pardubickým vlakovým nádražím, poté vedla dnešní ulicí 17. listopadu k někdejšímu hotelu Veselka, třídou Míru k Zelené bráně, před kterou tenkrát tekla městská řeka. Tu by tramvaj přejela po železném mostě a na náměstí by kvůli nízkému průjezdu nejela pod Zelenou bránou, ale průchodem po levé straně mezi domy čp. 80 a 81, tedy mezi zvonicí a dnešní Komerční bankou. Z náměstí by pokračovala ulicí Svaté Anežky České přes Chrudimku ulicí Husovou až do Sezemic.

Po trati byla jedna důležitá zastávka. A to Zemská donucovací pracovna, díky níž byl Zemský úřad ochoten výstavbu spolufinancovat. Jezdit tak měly nejen vozy osobní, ale i nákladní, které by dopravovaly zboží a materiál právě do pracovny.

Z projektu sešlo příchodem první světové války. Po ní už byla zřízena automobilová a autobusová doprava.

Recese z roku 1924 kdy na automobilovém podvozku jezdila maketa tramvaje na trase Nádraží-Sokolovna

Přesto se Pardubice, byť na jeden jediný den, tramvaje dočkaly. V roce 1924 se ve městě konalo okrskové sokolské cvičení a při té příležitosti vozila návštěvníky Pardubic na trase nádraží- Sokolovna tramvaj. Byla to jen maketa postavená na automobilovém podvozku, ale novinové články v té době vycházely pod titulky: Snad se brzy dočkáme.

V Hradci Králové dokonce v očekávání tramvajové dopravy položili při stavbě nového mostu přes Labe koleje. Vytrhali je až po dvaceti letech, kdy už bylo jasné, že v Hradci tramvaje jezdit nebudou.  

Skokanský můstek na Kunětické hoře

Lyžařský klub v Pardubicích plánoval postavit skokanský můstek od konce 30. let. Tvrdě ovšem narazili na odpor Muzejního spolku, který Kunětickou horu v té době vlastnil. Na nátlak shora ovšem museli muzejníci ustoupit a v roce 1950 brigádníci z řad pardubických učňů začali budovat rozjezdovou dráhu.

Svah severního rondelu pod Kunětickou horou měl být využit při stavbě skokanského můstku

Stavbu ale nedokončili. Došla jim absurdnost projektu v kraji mírných zim a velkou měrou do věci zasáhly poúnorové události, kdy se hlavní činovník lyžařského klubu a propagátor skokanského můstku ing. Ladislav Franc musel stáhnout z veřejného života. Zářez v krajině a kamenný násep je pod severním rondelem Kunětické hory patrný dodnes.

Vlak do Bohdanče a retenční nádrž

Tak jako Sezemice i Bohdaneč usilovala o lepší spojení s okolními městy. Existovaly tři projekty. Prvním bylo už na konci 19. století plánovaná železniční spojení Hradec Králové-Bohdaneč-Přelouč. Zemským výborem zamítnuta jako nerentabilní, s užitkem pouze pro Bohdaneč. Druhou variantou byla spojnice Rosice-Bohdaneč-Chlumec nad Cidlinou. Tu ale zamítli sami místní zastupitelé, neboť současně stavěli reálnou školu a báli se neúnosného finančního zatížení. Třetím projektem byl tzv. projekt Bezkolejné dráhy elektrické z roku 1903.  Byla to do jisté míry předchůdkyně dnešního trolejbusového spojení, které bylo ve skutečnosti realizováno až v roce 1952.

Park kultury a oddechu

Velkolepá oddychová zóna ve stylu megalomanských socialistických projektů měla ležet mezi dnešním zdymadlem a Kunětickou horou. Měla zahrnovat zoologickou zahradu, parkurové cvičiště, veslařskou dráhu, spojující ohyby nezregulovaného Labe, koupaliště a spoustu jiných pevných atrakcí. Dopravu na Kunětickou horu měla zajišťovat tzv. pionýrská železniční drážka, která měla kromě svého hlavního účelu sloužit i jako cvičná dráha pro budoucí železničáře.

Z plánů Parku kultury a oddechu bylo realizováno jen koupaliště Cihelna

Projekt zůstal na papíře, realizováno bylo po pár letech jen koupaliště na Cihelně.

Jaderná elektrárna u Opatovic nad Labem

V těsné blízkosti Opatovické elektrárny měla stát ještě jedna, jaderná. Projekt pochází z počátku osmdesátých let, kdy se v Československu budovaly 4 jaderné elektrárny a další tři se plánovaly. Ve Východních Čechách se rozhodovalo mezi lokalitou Poběžovice u Holic a Opatovicemi nad Labem. V Opatovické variantě se počítalo s likvidací obcí Bohumileč, Újezd a Zástava, a přestěhováním jejich obyvatel. Po havárii v Černobylu v roce 1986 projektanti přehodnotili, že lokalita mezi dvěma velkými městy není vhodná a projekt přesunuli do řídčeji osídleného Tetova na hranici kraje. V územních plánech Tetova zůstala až do roku 2006.

Projekt z počátku osmdesátých let, jaderná elektrárna vedle Elektrárny Opatovice
Spustit audio

Související