Jak chutná voda v Pardubicích?
Dříve se voda nerozlišovala na pitnou a užitkovou, ale na tekoucí a stojatou. Z tohoto pohledu na tom byly Pardubice za časů Pernštejnů dobře. Městem protékala řeka, mlýnské kolo čerpalo vodu do vodojemu a ta se pak z něho dřevěným potrubím rozváděla do kašen, pivovaru, lázní a masných krámů.
Celý systém doplňovaly domácí studny, na 1 200 domů připadalo až 800 studní. I proto se Pernštejnský model dochoval v Pardubicích tak dlouho. O moderním vodovodu se začalo jednat až na přelomu 19. a 20. století, v letech, kdy už mnoho menších měst vodovod mělo.
Suchá léta rozhýbala stojaté vody
Rok 1892 a roka následující byly velmi suché. Ve městě chyběla voda. To donutilo městské radní, aby otevřeli otázku výstavby veřejného vodovodu. V okolí Pardubic se ale dlouho nedařilo najít kvalitní pitnou vodu. Jednak zdroje znečišťovaly splaškové vody a pak blízkost Železných hor znehodnocovala spodní vody vysokým obsahem právě železa. Proto bylo řešení vodovodu odloženo na neurčito.
Město ale nutně potřebovalo vybudovat kanalizaci, ta ale v té době nešla řešit bez vodovodního systému, navíc přišlel další suchý rok a tak město objednává v roce 1904 nové průzkumné vrty. Tentokrát už s lepším výsledkem.
Konečně se našel dostatečně kvalitní a dost vydatný zdroj u Nemošic. Prakticky okamžitě se tam vykopaly dvě studně, postavila se čerpací stanice a přívod do vodojemu Na Vinici. S rozrůstajícím se městem rostla i spotřeba vody. K původním studním přibývaly další, až na současných 13.
Budovy čerpací stanice z 1907 stojí v Nemošicích dodnes. I čerpadla jsou po sto letech od stejné firmy, jen kvalitnější a přestože stejně výkonná, tak rozměrově podstatně menší. Voda zde načerpaná byla svedena potrubím do vodojemu Na Vinici, kde se vytvářela potřebná zásoba i tlak, aby voda z kohoutků tekla i ve vyšších patrech.
Vodojem je dnes už kulturní památkou
Vodojem Na Vinici je dnes v areálu nemocnice a slouží už jen pro její vnitřní potřebu. Je to nádherná stavba zvenku i zevnitř. Nemocnice občas pořádá jeho prohlídku a nutno uznat, že interiér této stavby má velké kouzlo. Vodojem je 15 let po generální opravě, předtím téměř dvacet let nefungoval. Kapacita rezervoáru pokryje tři dny nemocniční spotřeby.
Vrchol vodojemu je tvořen trojím okružím, vnitřní je schodiště, prostřední sama voda a venkovní rozšířená část je tepelná izolace. Interiér vodojemu je celý v šedé barvě, symetrická konstrukce příhradových nosníků působí velmi jednoduše a čistě.
Kolik litrů spotřeboval člověk před sto lety?
Společnost se, aspoň ke vztahu k vodě, příliš nemění. Po zavedení vodovodu v roce 1907 vycházla spotřeba na jednoho člověka 85 litrů za den, dnes je to 90 litrů. A po zavedení vodoměrů v roce 1926 klesla spotřeba vody o 40 procent, stejně jako v roce 1992. Voda v kašnách bývala zdarma, po zavedení veřejného vodovodu se za tuto životadárnou tekutino začalo platit. A nutno říci, že její cena roste. Za posledních třicet let stoupla hodnota vody za kubický metr z osmdesáti haléřů na osmdesát korun.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
