Jak se dělá sklo? K dokonale ploché tabulce vede cesta přes bucnu
Dokázali byste svým dětem vysvětlit, jak se vyrábí sklo? Co je třeba k tomu, aby vznikla velká okenní tabulka?
„Člověk toho ze školy moc o skle neví, možná máte v hlavě jen pár střípků znalostí z fyziky nebo chemie,“ říká sklář Stanislav Novák, který vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě. Zabýval se hlavně technologií výroby skla, dnes už ale přešel k uměleckému sklářství. Jeho lustry vyráběné metodou glass fusing jsou výjimečné.
Základem je kmen
Základem při výrobě skla je sklářský kmen. Ten tvoří sklářský písek, který se těží pro tuto příležitost. Důležité je, aby obsahoval co nejméně železa. To totiž sklo zabarvuje do zelena. K písku se přidávají různé příměsi. Jsou to anorganické látky, jako je rozemletý vápenec.
Dále se používají taviva jako potaš nebo soda, která snižují teplotu tavení. Písek se totiž taví při 1 800 stupních, což by bylo velmi energeticky náročné. Do směsi se přidávají ještě barviva a další přísady, které zlepšují optické vlastnosti skla. Tato směs se roztaví, upraví do požadovaného tvaru a nechá vychladnout.
Nejdřív bucna, potom cín
Ploché sklo vidíme všude. Lidé si ale dlouho lámali hlavu nad tím, jak dosáhnout potřebné hladkosti a velikosti.
„V roztaveném stavu vypadá sklo jako tekutý med. Jak z toho udělat sklo? Člověk vzal píšťalu a kapku skla roztočil do terčíku, ulomil ji, vychladil a získal kousek plochého skla, tedy kulatý terč, kterému se říká bucna. Vidíte je dodnes třeba v kostele. Technologie se ale vyvíjela a lidé chtěli okny zakrýt čím dál větší plochu. Tak se sklo rozlámalo, pospojovalo olověnou konstrukcí a vznikly první vitráže. Opět je vidíme v kostelích. Revoluce ve výrobě plochého skla přišla až po druhé světové válce,“ vypráví sklář Novák.
Jak vyrobit obrovskou tabuli skla z medové konzistence roztaveného skla? „Dá se to rozválcovat, ale tam nedosáhnete stejné tloušťky. Je to podobné jako s těstem. Nakonec vznikla geniální myšlenka založená na principu nemísitelných kapalin. Představte si, že kápnete na vodu olej a on se rozlije do přesně stejně silné vrstvy. A právě na tom principu funguje výroba okenního skla, jen se nejedná o vodu a olej, ale o cín a roztavené sklo,“ popisuje Ing. Stanislav Novák.
Chcete slyšet víc? Poslechněte si záznam pořadu.
Související
-
Rozhodovala se mezi elektrotechnikou a šperkárnou. Teď vystavuje v Národním muzeu
Šperkařství má Eva Víšková v rodině. Už její otec pracoval jako zlatník. U ní to ale zpočátku tak jasné nebylo.
-
Originální šperkařka kombinuje hlínu s cínem. Ráda tvoří anděly i lapače světla
Šperky a další umělecké předměty z dílny Moniky Jaré jsou snadno rozpoznatelné. Umělkyně z Horky u Chrasti kombinuje hlínu s cínem, což je velmi neobvyklé.
-
Bývalý zápasník se našel ve skle. Dílo Jiřího Pačinka má i papež František
Po světě jezdí se sklářskou píckou a všem ukazuje, jak se vyrábí české sklo. Za vrchol snažení může označit audienci u Svatého otce.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
