Jak se dělá sklo? K dokonale ploché tabulce vede cesta přes bucnu

„Člověk toho ze školy moc o skle neví, možná máte v hlavě jen pár střípků znalostí z fyziky nebo chemie,“ říká sklář Stanislav Novák, který vystudoval sklářskou školu v Železném Brodě. Zabýval se hlavně technologií výroby skla, dnes už ale přešel k uměleckému sklářství. Jeho lustry vyráběné metodou glass fusing jsou výjimečné.

Základem je kmen

Základem při výrobě skla je sklářský kmen. Ten tvoří sklářský písek, který se těží pro tuto příležitost. Důležité je, aby obsahoval co nejméně železa. To totiž sklo zabarvuje do zelena. K písku se přidávají různé příměsi. Jsou to anorganické látky, jako je rozemletý vápenec.

Dále se používají taviva jako potaš nebo soda, která snižují teplotu tavení. Písek se totiž taví při 1 800 stupních, což by bylo velmi energeticky náročné. Do směsi se přidávají ještě barviva a další přísady, které zlepšují optické vlastnosti skla. Tato směs se roztaví, upraví do požadovaného tvaru a nechá vychladnout.

Nejdřív bucna, potom cín

Ploché sklo vidíme všude. Lidé si ale dlouho lámali hlavu nad tím, jak dosáhnout potřebné hladkosti a velikosti.

„V roztaveném stavu vypadá sklo jako tekutý med. Jak z toho udělat sklo? Člověk vzal píšťalu a kapku skla roztočil do terčíku, ulomil ji, vychladil a získal kousek plochého skla, tedy kulatý terč, kterému se říká bucna. Vidíte je dodnes třeba v kostele.  Technologie se ale vyvíjela a lidé chtěli okny zakrýt čím dál větší plochu. Tak se sklo rozlámalo, pospojovalo olověnou konstrukcí a vznikly první vitráže. Opět je vidíme v kostelích. Revoluce ve výrobě plochého skla přišla až po druhé světové válce,“ vypráví sklář Novák.

Jak vyrobit obrovskou tabuli skla z medové konzistence roztaveného skla? „Dá se to rozválcovat, ale tam nedosáhnete stejné tloušťky. Je to podobné jako s těstem. Nakonec vznikla geniální myšlenka založená na principu nemísitelných kapalin. Představte si, že kápnete na vodu olej a on se rozlije do přesně stejně silné vrstvy. A právě na tom principu funguje výroba okenního skla, jen se nejedná o vodu a olej, ale o cín a roztavené sklo,“ popisuje Ing. Stanislav Novák.

Chcete slyšet víc? Poslechněte si záznam pořadu.