Rozhodovala se mezi elektrotechnikou a šperkárnou. Teď vystavuje v Národním muzeu
Šperkařství má Eva Víšková v rodině. Už její otec pracoval jako zlatník. U ní to ale zpočátku tak jasné nebylo. Po umělecké základní škole si kromě takzvané šperkárny dala přihlášku také na elektrotechnickou školu. Šperkárna ale vyhrála a Eva Víšková se uměleckému rytí do kamenů věnuje už 50 let.
„Artglyptika je v podstatě miniaturní sochařství v drahokamech,“ popisuje svou práci Eva Víšková. Do kamenů lze vyrýt nejrůznější obrazce od monogramů až po obličeje nebo akty. Existují různé techniky. „Intaglie znamená, že se ryje do kamenu do hloubky, v podstatě naruby. Potom se na to nahlíží z druhé strany,“ vysvětluje glyptička. Naproti tomu jsou pak kameje, kde se ryje do kamene ze shora, a vznikne plastický obraz.
Učitelé nebyli, tak se učila sama
Kreslení a modelování Evu Víškovou bavilo už od dětství. Základy kreslení a jiných uměleckých metod se ale naučila až na konci „lidušky“, kdy se zúčastnila přípravy na přijímačky na střední školu. „Přihlásila jsem se na broušení a rytí kamenů. Broušení sice pro místní bylo samozřejmostí, ale na rytí už učitele neměli,“ vzpomíná glyptička na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Turnově.
Nedostatek učitelů Evu Víškovou nezastavil a začala se rytí do kamenů učit sama. Učitelé jí dodávali rozbité rytiny, na kterých zkoušela vytvořit první tvary. Už během střední školy dostala nabídku na práci od družstva umělecké výroby Granát.
Vltavíny, acháty i karneoly
Teď už se umělkyně věnuje glyptice přes padesát let. Její tvorba je k vidění ve sbírkách po celé republice. Třeba v Národním muzeu uvidíte její vltavíny. „Vltavín je nazelenalý kámen, který má pěknou strukturu. Já jsem většinou nezpracovávala ty nejkrásnější, ale ty, které potřebovaly pohladit a trochu dotvořit,“ vysvětluje nadaná umělkyně.
Mezi nejzajímavější výrobky Evy Víškové patří replika koruny Karla IV. „Byla to taková zvláštní práce, kde bylo dvacet kamenů, intaglií i kamejí. Byly tam vrstevnaté silné acháty, karneoly a mezi rytými kameny bylo spoustu perel a jiných drahých kamenů,“ vzpomíná glyptička.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.