Jaký je výhled ze soukromé rozhledny v Licoměřicích?

11. březen 2018

Josef Bohuněk chtěl udělat radost sobě, rodině i pocestným a tak si k šedesátým narozeninám místo altánu postavil rozhlednu.  Výhled je z ní velkolepý. Od Třemošnice přes Čáslav až po Kolín.

Rozhlednu postavil před svým domem v Licoměřicích, na místě bývalé vojenské hlásky ze 16. století, na úpatí Železných hor. Kamennou podezdívku vyskládal lesní správce Bohuněk sám, s dřevěnou nadstavbou mu už pomohl tesař. Rozhledna na první pohled překvapí tím, že má komín. V přízemí je totiž krb s udírnou a tak se návštěvníci můžou v sychravých dnech ohřát, nebo si výlet zpříjemnit opečenými buřty.

Josef Bohuněk s manželkou Jaroslavou postavili rozhlednu na vlastním pozemku a za své peníze, bez státních či evropských dotací. Nechávají ji volně otevřenou a za vstup nevybírají žádné peníze.

Většina starousedlíků v Licoměřicích a sousedním Lipovci byla postižena událostmi  2.SV, kdy gestapo na konci roku 1944 odvleklo z vesnice více než stovku lidí. Také rodinu pana Bohuňka, jeho tehdy 25letý strýc nepřežil tyfovou epidemii v Terezíně.

Třicet jmen nad vesnicí

Licoměřice i Lipovec doplatily na podporu, kterou poskytly partyzánům ze skupiny Mistra Jana Husa.  Po prozrazení udělaly jednotky gestapa zátah, vesnice obklíčily a hledaly partyzány. Ti stihli utéct, stejně jako manželé Bromovy, kteří je aktivně podporovali. Ukryli se v jedné ze stodol a němečtí vojáci je během prohlídek nenašli.  

Památník umučeným sousedům, kteří se nevrátili z Terezína

Gestapo odvezlo z vesnic všechny muže od 16 do 70 let a několik žen obviněných ze spolupráce s odbojem. Odvezli je do Čáslavi a potom do Terezína. Odtud se jich třicet nevrátilo. Ti, co Terezín přežili, postavili svým umučeným sousedům u lesa nad vesnicemi památník.

Zemljanka u Zbyslavce

Kilometr dál v lese je ještě jeden malý památníček u zbytků zemljanky, ve které se skrývali partyzáni z výsadku Mistr Jan Hus. Bylo to příhodné místo, na hranici několika polesí, kam ani hajní nechodili, v blízkosti tekl potok, který zaručovat dostatek pramenité vody, a les byl tenkrát neprostupnou houštinou.

Zemljanky u Zbyslavce

Místního hajného Pondělíčka ze Zbyslavce odvleklo gestapo během zatýkání a tak místní polesí spadlo pod hajného Brkoslava z Míčova. Ten polohu partyzánského úkrytu nahlásil  na polesí do Kraskova. Přijeli četnici z Ronova nad Doubravou, udělali soupis nalezených věcí a zemljanku vyhodili na Silvestra roku 1944 do vzduchu.

Dočasná krása ledopádu

Klesne-li teplota pod deset stupňů, začne se v jednom z úzkých údolí nad Lipovcem na přítoku Starkočského potoka tvořit ledopád. Roste a mění se s každým mrazivým dnem. Závisí pak na průběhu teplot, na množství vody a na slunci, které do úzké úžlabiny v odpoledních hodinách pouští své paprsky. Ledopád je vysoký asi deset metrů a v nejširším bodě má přibližně tři metry.

Ledopád v úzkém údolí na přítoku Skuhrovského potoka

Dojít k němu se dá hned třemi cestami. Buď od Lipovce polní cestou k rybníku a pak už přímo vzhůru, nebo z druhé strany od osady Bílý Kámen, anebo od vesnice Březinka. Ledopád je v Chráněné krajinné oblasti Železné hory a podle toho by se měl návštěvník při jeho hledání chovat.

Spustit audio