Jevíčko: moravské město ve východních Čechách

28. únor 2016
První budovy sanatoria byly postaveny podle návrhu architekta Jana Flory.JPG

Léčebna tuberkulózy v Jevíčku letos slaví sto let. Zatímco dříve to byla pro mnohé poslední cesta, dnes sem jezdí návštěvníci obdivovat krásu historických budov i přilehlý park.

Myšlenka vybudování ústavu pro léčbu tuberkulózy vznikla ještě v dobách Rakousko-uherského mocnářství. Dlouho se hledalo vhodné místo. Jevíčko bylo vybráno pro krásný zvlněný kraj plný lesů s kvalitním ovzduším. Se stavbou se začalo v roce 1914, první nemocní přišli o dva roky později.

Tuberkulóza se zpočátku léčila jen kvalitní stravou, odpočinkem a zdravým pohybem. I proto byl okolo Sanatoria vybudován rozlehlý park – arboretum vzácných dřevin, louky a lesy. O více než 60 hektarů se starají čtyři zahradníci. Je to místo se zvláštní atmosférou a pro turisty je otevřené po celý rok.

Před nacistickým běsněním se pronásledovaní lidé ukrývali i v místní léčebně tuberkulózy. Vysloužila si za to nové pojmenování - Městečko naděje.

Městská věž

Nejkrásnější pohled je z městské věže. Uvidíte půdorys středověkého města, které si Jevíčko zachovalo. Pravidelnou okrouhlici se čtvercovým náměstím, výjezdy na čtyři světové strany a síť pravoúhlých ulic uvnitř hradeb.

Jevíčko, přestože patří do Pardubického kraje, je městem moravským. Už ve 13.století stálo na důležité obchodní stezce z Olomouce do Prahy. A na královské město ho povýšil roku 1258 Přemysl Otakar II. Leží uprostřed Malé Hané, v úrodné nížině, která se táhne od Boskovic až k Městečku Trnávce. Je to krásný malebný kraj a k výletům jako stvořený.

Pohled z ochozu městské věže na Drahanskou vrchovinu

To nejdůležitější z města Jevíčka se dozvíte, pokud absolvujete procházku po městském informačním okruhu. Má dva a půl kilometru a na nich osm zastavení. Prohlídka začíná na náměstí a pokračuje přes synagogu, městskou věž, zámeček a hřbitov, zpátky na náměstí.

Muzeum ve věži

Místní kronikář František Plech je také správce městské věže. A proto Vás při výstupu na věž nečekají jen krásné výhledy. V mezipatrech jsou vystaveny artefakty za starého města, od hodinového stroje po dobový nábytek. Na samém vrchu najdete výstavu, kde jsou detailně popsaná všechna místa a historické události, které se k Jevíčku váží.

Ve věži jsou 4 zvony. Nejstarší nese jméno Maria a má více než 500 let. Zvoní jen při hlavních církevních svátcích – na Vánoce a Velikonoce. Vrchní část městská věže se při zvonění vychyluje o několik centimetrů.

Židovská diaspora

Těžko dnes uvěřit, že kdysi v Jevíčku Židé zastupovali třetinu obyvatelstva (přes 1300 osob). Žili na dvou ulicích v centru města, v Židovské (dnes Soudní) a Růžové ulici. Byl zde velký rabinát, synagoga a za městem dva hřbitovy. Židovské děti chodily do vlastní německé školy.

14. 3. 1942 bylo posledních 111 Židů transportováno do Terezína. Přitom nejmladší Františce Jellinkové byl jeden rok. Téměř všichni zahynuli. Po válce se do Jevíčka vrátili dva lidé.

Druhý židovský hřbitov na okraji Jevíčka

Hitlerova dálnice

Velkoněmecká říše vedla mnoho grandiózních projektů, jedním z takových byla i dálnice z polské Vratislavi přes Jevíčko do Vídně. Na konci roku 1938 dali Němci dohromady nejlepší projektanty z Říše i tehdejšího Československa. Tito odborníci v kancelářích v Moravské Třebové vytvořili během několika měsíců kompletní plány. Měla to být chlouba Německa – autostráda s velkorysými mosty v antickém stylu, po které se mělo jezdit rychlostí 160 km v hodině.

Ještě dnes je v krajině pozorovatelný násep zarůstající křovím. V okolí Jevíčka můžete najít zdánlivě nesmyslné mosty, nájezdy, kanalizační odvody - konstrukční prvky připravené pro velkou silnici. Jen ta silnice chybí. Začátkem roku 1942 se situace na frontě začala měnit a práce byly zastaveny. Autostráda tak zůstala nedokončená, přestože v některých místech stačilo už jen položit svrchní betonovou část.

Anonymní oběti výstavby dálnice

Na území Protektorátu Čechy a Morava pracovali na dálnici prostí dělníci a to za dvojnásobnou mzdu, než byla v kraji běžná. Na území Sudet byli k práci využíváni i Židé a váleční zajatci. Jeden z pracovních táborů, které byly kvůli dálnici postaveny, byl nad Vískou u Jevíčka. Tam přežívali od listopadu 1941 sovětští zajatci. V jak těžkých podmínkách žili, o tom svědčí fakt, že jich za půl roku třetina (143 obětí) zemřela. Údajně na tyfus, přestože byli všichni očkováni.

Tady pod lesem stál za války pracovní tábor Víska

Tábor dnes už nenajdete, je tam jen anonymní hřbitov. Badatel Tomáš Onderka z Moravské Třebové se snaží dohledat jména všech obětí.