Josef Šefl má na klenby patent
Jen jednou museli starou klenbu zbourat, každou jinou dokázali opravit. „Důležité je najít příčinu, proč klenba praská,“ vysvětluje základ svých stavebních úspěchů Josef Šefl.
Josef Šefl vystudoval stavební školu, ale původně se věnoval lícovému zdivu. U malých cihel zůstal, ovšem svoje stavební zkušenosti přenesl do starých budov a jejich klenutých stropů. Vymyslel systém podložních sítí a hydraulických zvedáků, díky jimž dokáže staré klenutí vyzvednout, vyspravit a uložit zpět.
Nezabývá se ale pouze opravami starých kleneb, staví také nové. Nejčastěji sklepy a sklípky, suché či mokré, s nejtypičtější "valivou" klenbou.
Klenutý strop byl používán z důvodu použitého materiálu, byl nehořlavý a do vlhkých prostor jako jsou chlévy podstatně vhodnější.
Ačkoliv stavba klenutého stropu se tváří jako stavba velmi sofistikovaná, podle Josefa Šefla ji dříve postavil každý zadnický učeň.
Na čem jen ta klenba drží
Při rekonstrukcích starých historicky cenných objektů zůstává často i Josef Šefl v údivu, jakým způsobem klenba drží. Protože klenuté stropy mají nespočitatelné množství variant.
„Oni to ti naši předci prostě uměli,“ uznává s obdivem Josef Šefl.
Jako většina řemeslnických oborů má i stavitel Josef Šefl problém s nedostatkem kameníků a zedníků. Tak i on hledá pracovní síly v zahraničí, nejčastěji na Ukrajině. „Jsou to lidé bez výučních listů, ale velmi šikovní," říká Josef Šefl.
Ke stavbě klenutých stropů se používá dřevěné podpůrné bednění takzvané ramenáty. Dnes už si je firma Josefa Šefla vyrábí ve vlastní dílně, která mimo to sestrojuje i střešní vazníky. Střešní stavebnice vznikají v objektu bývalého kravína v Ještěticích.
Není problém to opravit, ale najít smysluplné využití
Přes klenuté stropy starých budov se Josef Šefl dostal ke kompletním rekonstrukcím památkově chráněných objektů. Podle jeho slov není problém jakoukoliv stavbu ve spolupráci s památkáři opravit, problémem je najít pro takové objekty další využití. „Pokud se totiž v opravené budově nebude bydlet, nebude se denodenně udržovat, bude chátrat nanovo. A my můžeme za dvacet let příjít rekonstruovat znovu."
Související
-
Jiřina Duchoslavová chtěla péct aspoň loupáčky
Za svobodna se Jiřina Duchoslavová jmenovala Smékalová. Rodinné pekařství znala už jen z tatínkova vyprávění.
-
Zdeněk Holub ukládá vesnické příběhy v muzeu
Chcete-li vidět, jak se žilo na vesnici v 19. století, pak zavítejte do Regionálního muzea vesnice v Dolním Újezdu.
-
Manažer Radomil Novotný otevřel kavárnu a prodává knoflíky
Po 16 letech ve velké firmě skončil. S bratrem koupil historický dům poblíž vysokomýtského náměstí, který zrenovovali, nechali v něm galanterii a otevřeli kavárnu.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
