Jsou snad programoví šéfové v televizích, sadisté?

Nechci se dotknout žen, když říkám šéfové, pouze předpokládám, že v těchto funkcích jsou většinou muži, kteří v noci upadnou do křesla, otevřou televizi a odpočívají při střílečkách. Vybíjí své, přes den tlumené vášně, v násilí a agresivitě.

Tahle moje představa mě provází už několik let, během kterých jsem mluvila s muži i s ženami. A zjistila jsem, že kolem půlnoci už muži příliš na televizi nekoukají. Ale kdo na ni kouká, jsou ženy, které mají konečně všechno hotové a chtějí se před spaním uklidnit pohledem na něco mile plynoucího, romantického, laskavého, na něco, při čem se hezky usíná. Ale tohle jim televize nedá - o tomhle všem, se jim může jenom zdát.

Ale! Jak se ženám může zdát něco mile plynoucího, romantického, laskavého, když místo toho, aby v televizi koukaly na něco, při čem se hezky usíná, přepínají z vraždy na rvačku, z rvačky na znásilnění, ze znásilnění na špinavou záchodovou mísu, kam cpou úchylní vrazi useknutou hlavu, ze špinavé záchodové mísy s useknutou hlavou na krokodýla, který do sebe souká dítě atd. atd.

Páteční televizní večer vychází z celého týdne nejlépe. A víte proč? Protože v pátek nejsou programoví šéfové doma. V pátek buď tráví večer se svou rodinou, s manželkou a s dětmi a zapomenou na to, že existuje televize, nebo vyvádí své partnerky do společnosti a pak s nimi tráví noc, takže jim jsou střílečky šumafuk, a televizní pátek je, díky těmto skutečnostem, opravdu výjimečně příjemný, a to hlavně pro ženy, které se chtějí před spaním uklidnit pohledem na něco mile plynoucího, romantického, laskavého, na něco, při čem se hezky usíná...

Večerní program v sobotu je už horší. Programoví šéfové totiž strávili se svojí rodinou nebo s přítelkyní, nejenom páteční večer, ale i celou sobotu. A to pro ně bylo hodně, ale hodně náročné!

Takže se to v sobotu večer v televizi opět hemží střílečkami, vraždami, krví, násilím, hrůzou, hnusem, ohavnostmi, a já vám teď prozradím, co proti násilí, které se na mě valí z televizní obrazovky, dělám já. Přepnu si televizi na golf.

Ano, každý televizní večer, kromě pátku, končím u golfu. V klidu. Mezi zelení. Svítí tam většinou sluníčko. Nikdo nikoho nezabije. Nezastřelí. Neuškrtí. Na golfu nebude nikdo strkat useknutou hlavu do záchodové mísy. Nikdo na golfu nebude unášet děti, které vzápětí bude házet, rozsekané na kousky, do ohně. U golfu dokonce ani nikdo nezvýší hlas, protože u golfu diváci nadšeně vzdychají, tleskají, golfisté se strefují do golfové jamky, a když se nestrefí, nikdo je za to nestřílí, nepropichuje nožem, neodpaluje bombou. Všude je zeleň, počasí je krásné, lidé usměvaví, a já konečně usínám…

Na programové televizní šéfy - sadisty, si vzpomenu každý večer, když mám zapnutou televizi. Každý večer, kromě pátku.

A jestli si teď myslíte, že přeháním, podívejte se na sobotní nabídku filmů a možná mi dáte za pravdu. Ale i kdyby ne, přesto budu trvat na svém!

Proč bych se nemohla o půlnoci, před spaním, dívat na podobné filmy, jako je například ten, který se jmenuje: Když Harry potkal Sally...

Spustit audio