Tajemství hory Lázek

Leží asi 10 kilometrů od Lanškrouna ve výšce 715 metrů nad mořem a jde o nejvyšší vrchol Zábřežské vrchoviny. Dnes spadá pod Pardubický kraj, není to ale tak dlouho, co patřila pod nedaleké Zábřežsko, tedy pod Olomoucký kraj, a tak ji mají v srdci lidé na obou stranách jejího vrcholu, kteří tam míří do krásné tiché přírody a také na dvacet metrů vysokou rozhlednu, která tam stála už na začátku 20. století.

Důkazem obliby tohoto místa je také množství turistických tras, které tam vedou. Na Lázek se dá dostat ze Zábřeha i Lanškrouna, z vlaku v Tatenicích, přes legendární Cukrovou boudu, ale i až z Kralického Sněžníku atd. Přitom každé z ročních období nabízí něco speciálního - v zimě až nečekané množství sněhu, na jaře a v létě rozhledy, ale i magické večery, a na podzim ráj houbařů.

Historie rozhledny

Lázek má i svou odvrácenou tvář, která se týká historie 2. světové války, ale také toho, co jí předcházelo, tedy česko-německých sporů. Tamní horalové i obyvatelé části okolních vesnic byli čeští, například Lanškroun byl ale německý. A i když místní obyčejní lidé podle vzpomínek pamětníků žili mezi sebou po většinu času v souladu a zakládali i společné rodiny, politika byla někdy neúprosná.

Výstup na vrchol Lázku je v zimě dobrodružný|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Příkladem je situace nedlouho poté, co si Lázek vzali za svůj čeští vlastenci a začali tam jezdit na výlety a do okolí na letní byty. Aby měli nějaký konkrétní cíl, nechali v roce 1908 postavit na vrchu mohylu zasvěcenou básníku Svatopluku Čechovi. Tu ale pravděpodobně německá část místních nedlouho poté zbořila. V roce 1912 tam pak postavili patnáct metrů vysokou dřevěnou věž se zastřešenou vyhlídkou. Ta byla ale pro havarijní stav stržena v roce 1918.

I tak na Lázek mířilo množství výletníků, včetně školních tříd. Klub českých turistů proto podle projektu architekta Stejskala nechal v roce 1933 zbudovat dvacet metrů vysokou dřevěnou věž s vyhlídkou na plošině ve výšce 17 metrů, na kterou vede 87 schodů. Pojmenovali ji Reichlova rozhledna, po berním úředníkovi ze Zábřeha, a vydržela tam až do dnešních dnů. I když měla dlouho namále.

V roce 1995 totiž přešla do soukromých rukou a později už nebyla vůle se o ni příliš starat. Od roku 2013 proto zůstala trvale zavřená. Objekt zůstal opuštěný a vydaný napospas vandalům. V roce 2015 získává rozhlednu v dražbě nový majitel, který ji znovuprovoznil. Nyní tak znovu nabízí v sezóně nezvykle krásné rozhledy. Vidět bývá na okolní hory, ale třeba také až do Olomouce. A když zapadá slunce, celý kraj vypadá jako posypaný zlatem. Lidé, kteří se sem vydají, o něm tvrdí, že jde o magické místo.

Odvrácená tvář

O tom, že Lázek a jeho okolí nejsou jen dějištěm romantických výletů, svědčí hned několik pomníků rozesetých v krajině. Všechny se vážou k událostem druhé světové války a připomínají její dopad na místní obyvatele. Oblast Sudet zabrali Němci už v roce 1938 a české obyvatelstvo se proti této situaci v následujících letech různými způsoby bouřilo.

Památník odboji za II. světové války|foto:Miroslav Kobza, Český rozhlas

Připomínka těchto událostí se nachází přímo na vrcholu Lázku, kde stojí památník věnovaný odboji v širokém okolí. Týká se jak obyvatel okolních vesnic, tak početných partyzánských skupin, které v oblasti působily. Jde o památník obětem protifašistického odboje, zřízený v roce 1970. Tvoří jej základová deska, čtveřice schodů a vysoký hranolový obelisk s nápisem. Dnes se k němu však už není možné dostat blízko, protože stojí na soukromém pozemku.

Další dva pomníky

To další dva pomníky se nacházejí přímo u cesty. První stojí dole před odbočkou silnice, která vede na vrchol Lázku. Připomíná smutnou událost z roku 1944, popravu tří vlastenců, kteří byli obviněni z pomoci partyzánům. Těch se v okolních lesích pohybovalo velké množství a jejich působení se výrazně zapsalo do místních dějin.

Památník třem odbojářům pod Lázkem|foto:Šárka Rusnáková, Český rozhlas

Jednu z odbojářských akcí z roku 1945, která byla ale trochu nesmyslná, připomíná další nedaleký pomník u silnice směrem na Štíty. Tehdy partyzáni přepadli německé auto, které mělo podle tehdejších informací převážet zbraně. Místo toho v něm však byla skupina ozbrojených Němců, kteří prchali před postupem sovětské armády a partyzány rychle přemohli. Tehdejší německý velitel se podle svědectví nechal slyšet, že pokud proti jeho lidem padne ještě jeden výstřel, nechá postřílet muže ze všech okolních obcí. K tomu naštěstí nedošlo.