Nosatá třináctka
V červnu v roce 1963 mi bylo třináct let, v září téhož roku jsem nastoupila do osmé třídy na Základní devítileté škole v Uhelné Příbrami u Chotěboře. Doktoři mi totiž doporučili kvůli průduškám vyměnit Kolín za venkov a na této škole dělal ředitele můj strýc, maminčin bratr, takže jsem šla z rodiny do rodiny.
V Uhelné Příbrami jsem chodila do osmé a deváté třídy, pak jsem se vrátila do Kolína, kde jsem nastoupila na střední všeobecně vzdělávací školu, což bylo klasické gymnázium, které tehdy, na pár let, muselo nedobrovolně změnit svůj název.
Dva dny před 1. zářím 1963 jsem se před školou v Uhelné Příbrami sešla se dvěma stejně starými holkami, svými novými spolužačkami. Jedna byla milá, usměvavá, později jsme se staly největšími kamarádkami, druhá byla nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů, která přišla zkontrolovat, jestli jí nepřijela z Kolína konkurence.
„Umíš zpívat," zeptala se mě přísně a já se rozesmála.
„Ne! Neumím zpívat, a proto zpívám nerada," odpověděla jsem jí, ona spokojeně přikývla. Zatímco jsem se bavila s druhou holkou, která mě pozvala k nim, řekla, že bydlí u kostela, kde táta dělá kostelníka, že má ještě mladší sestru, že jim umřela maminka a že se o ně stará táta a babička, nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů mě upřeně pozorovala, pak řekla: „Máš strašně velký nos." Bez rozloučení odplula směrem k jejich statku, který byl kousek od školy.
V červnu mi bude sedmdesát šest a já za celé ty dlouhé roky nezapomněla, co mi tahle nafrněná královna třídy a budoucí královna všech hasičských bálů řekla. I přesto, že mi to už nikdy nikdo neřekl, tahle čtyři slova se ve mně doslova zabetonovala.
Jako školačka jsem si na ně vzpomněla pokaždé, když jsem se na sebe koukala do zrcadla, a pokaždé, když se mluvilo o nosech. Později už byla moje paměť rozumná a tato čtyři slova vymazala tak dobře, že jsem na ně skoro skoro zapomněla.
A teď si představte, že mi včera moje neteřinka Věrunka, které byl rok, když jsem do Uhelné Příbrami přišla, poslala na facebook fotku, kterou jsem nikdy neviděla. Fotku, na které jsem jako třináctiletá s ní, s roční Věrunkou.
Koukala jsem na nádhernou třináctiletou holku a představila si nafrněnou královnu třídy a budoucí královnu všech hasičských bálů, která na mě koukala před dvaašedesáti lety před školou v Uhelné Příbrami.
A potom, v panice, že bude sesazena z trůnu, což se stalo hned prvního září, řekla téhle nádherné, třináctileté holce, máš strašně velký nos…
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor

Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.