Kde žije nejvíc želv v Česku? Na okraji Vysokého Mýta

Zahrada Harta přiléhá těsně k silnici I 35, opačným směrem ale vede hluboko do polí
Zahrada Harta přiléhá těsně k silnici I 35, opačným směrem ale vede hluboko do polí
Zoolog Luděk Hojný chová na své zahradě přes padesát druhů želv. Některé z nich neobjevíte v žádné české, dokonce ani evropské zoologické zahradě.

Zahrada Harta leží na okraji Vysokého Mýta, v místní části Voštice a je veřejně přístupná. Těsně přiléhá k silnici I/35, opačným směrem vede hluboko do polí. V želvím „safari“ uvidíte suchozemské i vodní želvy včetně tropických i subtropických druhů. Naučná Hartecká stezka vás ale dovede také k výběhům pštrosů, lam, surikat nebo nosálů.

Od kajmanek po želvy horské

Luděk Hojný se studiu a chovu plazů věnuje už od dětství, roky studoval jejich život přímo v tropických oblastech. Založil obecně prospěšnou Společnost pro zachování a obnovu biodiverzity a v současné době usiluje o to, aby zahrada získala oficiální statut zoologické zahrady.

V subtropickém skleníku i ve venkovních výbězích žije přes padesát druhů želv. „Nemám to přesně spočítané, počty jedinců jdou ale samozřejmě do stovek. Chovám želvy ostruhaté, pardálí, černavé, želvy nádherné, žlutolící, dlouhokrčky australské nebo kožnatky floridské a samozřejmě mnoho další druhů,“ vysvětluje Luděk Hojný. Mezi největší želvy chovatele patří masožravé kajmanky. „Například krunýř kajmanky supí, jejíž tlama připomíná zobák dravce, bývá dlouhý až 70 cm. Celková délka želvy může dosáhnout dokonce 140 cm.“

Jedním z posledních přírůstků zahrady je Manouria emys phayrei, asijská horská želva

Obři mezi plazy

Luďkovi Hojnému se nedávno podařilo získat i dvě velmi vzácné želvy, které patrně nechová žádná z evropských zoologických zahrad. Jde o velmi mohutnou, původem asijskou horskou želvu Manouria emys phayrei. „Jejich krunýř může dorůst délky 70 až 80 cm, což už jsou parametry obřích želv. Dvě patnáctileté samičky jsem získal od jednoho rakouského chovatele. Dožít se mohou až stovky let, ale to já sám už asi nezjistím,“ směje se Luděk Hojný.

Hartecká stezka

Na hartecké zahradě, na ploše více než 20.000 m2, se můžete procházet mezi celou řadou jezírek, potůčků a tůněk. Jsou osázené bahenními rostlinami, lekníny a žije v nich celá řada druhů ryb a obojživelníků. Na zahradě je několik výběhů, kde se volně pohybují zvířata několika kontinentů včetně ohrožených druhů. K oblíbeným „atrakcím“ hartecké zahrady patří párek dikobrazů. „Mladé zatím nemají, ale samička, které říkáme Bohuna je poměrně mladá, takže doufáme, že se dočkáme,“ říká chovatel.

V současné době můžete ve venkovní expozici vidět dvě surikaty, jde o samečky

Bahati a Bastien zatím sami

Zatímco dikobraz Bohouš svoji partnerku má, ve výběhu surikat objevíte dva samečky. „Pocházejí ze zoologické zahrady ve Dvoře Králově a příběh jednoho z nich, Bahatiho, je dokonce také mediálně známý. Jako malého ho odvrhla jeho skupina, a tak vyrůstal doslova na lahvi s mlékem. Až našim samečkům pořídíme protějšky, jejich postavení se zásadně změní. Surikaty totiž žijí v přísně matriarchální skupině,“ dodává chovatel.

Cestou po Hartecké stezce uvidíte také ovce quessantské, kozy kamerunské, loni se o mládě Kryšpína rozrostla rodina jihoamerických lam. Nuda není ani u výběhu nosálů červených, mar stepních, ale také morčat nebo nutrií. A samozřejmě v zahradě nechybí ani zvířata, která běžně uvidíte i na českých farmách. Jen vás možná trochu překvapí jejich přátelství se pštrosy emu nebo pštrosy africkými.