Lesníci a hajní v odboji

Hajný Ehrenberger ukrýval velitele odboje

V hájovně v Pasekách nad Prosečí se v noci na 1. listopadu 1944 ukrýval jeden z velitelů odbojové skupiny R3 podplukovník Josef Svatoň se svým pomocníkem Eduardem Soškou. Během zátahu gestapa všichni tři z hájovny utekli. Svatoň se Soškou byli ale dopadeni jen pár desítek metrů od hájovny. Hajný Ehrenberger využil zmatku a zmizel opačným směrem do lesa,  přidal se k partyzánům a do konce války žil u Vomočilů ve Vidlaté Seči.

Josef Svatoň přišel z první světové války jako legionář a zůstal v československé armádě u jezdeckého pluku č. 9 ve Vysokém Mýtě. Byl skvělým jezdcem, natolik dobrým, že ho v roce 1935 přizvali do příprav na olympijské hry v Berlíně.

Po rozpuštění čsl. armády v březnu 1939 se zapojil do odboje organizovaného Obranou národa. Zapojoval hasičské spolky na Vysokomýtsku a Chrudimsku. Během rozsáhlého zatýkání v březnu 1943 odešel do ilegality. Na jaře o rok později se napojil na odbojovou skupinu profesora Grni, později známou jako R3. Po tragické smrti generála Vojtěcha Luži byl jmenován vojenským velitelem této organizace. Zbýval mu měsíc života.

Pod dubem, za dubem

Na podzim 1944 se smyčka kolem Josefa Svatoně začala utahovat. Gestapo se dostalo do sítě hasičských spolků, kruté výslechy přinášely nová jména. Na konci října se v Proseči u manželů Hartmanových, kteří často ukrývali jak členy R3 tak vysílačku Miladu, objevil neznámý muž, který se ptal po panu Hartmanovi a který - znal heslo - "Pod dubem, za dubem". Paní Hartmanová nemohla tušit, že to je ve skutečnosti člen pardubického gestapa Hubert Hanouske a k heslu že se dostal brutálními výslechy zatčených odbojářů. Paní Hartmanová nevěděla jistě, kde její muž právě je, a v dobré víře poslala Hanouskeho ke Křemenákům a Ehrenbergerům. A tak zatýkání pokračovalo.

Přechodný úkryt vysílačky Milada ve včelínu u Harmanových  v Proseči Záboří

U Křemenáků gestapo nenašlo ani Hartmana ani Svatoně, a tak pokračovali dál na Paseky k hajnému Ehrenbergerovi. 1. listopadu 1944 v sedm hodin ráno přijelo osm mužů do osady nad Proseč a obklíčili hájenku nadlesního Ehrenbergera. Šli najisto.  

Gestapo poslalo do hájovny české četníky

Po obklíčení hájovny vyzvalo gestapo hajného Ehrenbergera, ať otevře a vzdá se. Protektorátní četník Protivínský vzpomínal na zásah na Pasekách takto: „Ehrenberger po krátkém výslechu doznal, že se u něho na půdě někdo skrývá. Gestapo mi nařídilo, abych tam s ním šel. První šel Ehrenberger, pak já a za námi teprve gestapo. Půda byla úplně tmavá, protože okno, které vedlo do zahrady, bylo zatemněné. Když jsme vyšli na poslední schod, hajný uskočil stranou a já slyšel dvojí ckvaknutí kohoutku. Křikl jsem, ať nestřílejí a skočil ze schodů dolů, gestapák padal spolu se mnou."

Hájovna nadlesního Ehrenbergera na Pasekách nad Prosečí

Svatoňovi pravděpodobně selhala pistole. V nastalém zmatku utekli s kapitánem Soškou oknem do zahrady a úvozem pryč od domu. Zahlédla je ovšem německá obsluha kulometu a utéct je nenechala. K zemi padá podplukovník Josef Svatoň a jeho pobočník Eduard Soška se v neřešitelné situaci zastřelí vlastní zbraní. 

Hajný Ehrenberger mezitím utekl oknem k lesu, v hájovně nechal svoji ženu, která po prodělaném šoku ztratila vědomí. Spolu s její sestrou, zatčeným starým panem Křemenákem a dvěma čerstvými rakvemi ji gestapo odvezlo do Pardubic. Konce války se paní Ehrenbergerová i její sestra dočkaly v terezínském vězení.

Na konci října a v listopadu 1944 bylo zatčeno bylo kolem třiceti místních spolupracovníků odboje, mnozí z nich se konce války nedožili.

Hartman přišel o všechno

Poštovní úředník Jan Hartman zatýkání unikl, stejně jako jeho žena s dcerou. Složitě se dostali na Moravu do Věstínku k Dvořákovým, kde je ale štěstí opustilo. Jeden z partyzánů během čištění zbraně zastřelil jejich dceru Boženku. Po válce se vrátili do Proseče s jedinou dcerou v rakvi.

Jan Hartman neměl pokoj ani po válce. V akci "Malíř" byl na počátku padesátých let zatčen a odsouzen na několit let do vězení. Badatel Josef Němeček z Luže říká: "Co nezvládlo gestapo, dokázali komunisti!"

Pomník na Pasekách

Smrtí podplukovníka Svatoně byla R3 výrazně oslabena. Kolem Žďáru  a na Chrudimsku působily nejvýrazněji dvě odbojové skupiny: R3 a partyzánská skupina Mistra Jana Husa, reprezentovaná Pich Tůmou. Ten se při společné schůzce, zorganizované evangelickým farářem z Telecího, nechal slyšet, že Čechy a Morava jsou pod operačním prostorem Rudé armády a že odboj podporovaný západem tu nemá co pohledávat.

V místě, kde byli zastřeleni plukovník Svatoň a kapitán Soška, byl rok po tragické události vztyčen pomník. V jeho základech je uložen popel obou hrdinů.

Odhalení pomníku na Pasekách
Spustit audio

Související

Nejnovější zprávy

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Lidský faktor jsem znal jako knížku, ale teprve s rozhlasovým zpracováním jsem ho dokonale pochopil...

Robert Tamchyna, redaktor a moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Lidský faktor

Lidský faktor

Koupit

Točili jsme zajímavý příběh. Osoby, které jsme hráli, se ocitaly ve vypjatých životních situacích, vzrušující práce pro herce a režiséra. Během dalšího měsíce jsme Jiří a já odehrané repliky svých rolí žili. Fantasmagorické situace posledního dílu příběhu se staly naší konkrétní každodenností. V srpnu Jiří Adamíra zemřel. Lidský faktor byla naše poslední společná práce.“ Hana Maciuchová