Hajného Eise zatklo gestapo spolu s jeho nadřízeným Františkem Pradáčem

Do odboje se zapojil i hajný Josef Eis z Křemenice a jeho nadřízený lesní správce František Pradáč, který žil s rodinou v hájovně na Čtvrti. Jejich spolupráce začala podobným způsobem jako u mnoha dalších lesních zaměstnanců v Železných horách. 

Hajný Eis našel na konci srpna roku 1943 při běžné obchůzce tři zbídačené sovětské zajatce, kteří uprchli  z pracovních táborů.  Dal jim potraviny, aby mohli jít dál na východ. Po několika dnech na ně ale narazil znovu. Dva měli vysokou horečku, proto je přivedl domů a poslal pro přítele z Trhové Kamenice doktora Čermáka. Partyzáni u Eisů zůstali déle než rok. 

V listopadu 1944 přivedl rolník Urban z nedaleké Polomi k Eisovým do hájovny další psance. Byli to parašutisté z výsadku Mistra Jana Husa. Velitel této východní paradesatní skupiny major Fomin rozhodl, že u Eisů zřídí jednu z organizačních základen a na místě nechal několik svých lidí.

Setkání partyzánů u hajného Eise

O dva týdny později 17. listopadu se hajný Eis setkal v lese s dalšími partyzány. Jeden z nich měl střelné zranění, potřeboval ošetření a dlouhodobý úkryt. Byli to parašutisti z výsadku Jana Koziny, kteří už 16. října seskočili u Loun. Němci je během výsadku zaměřili a většinu zabili. Ti, co se prostříleli, se vydali směrem  na Českomoravskou vysočinu. Po měsíci je zbědované našel Josef Eis. Zprostředkoval setkání partyzánů skupin Jana Koziny a Mistra Jana Husa, kteří se v kraji objevili o dvě neděle dříve. Vasil Kiš ( skupina Jana Koziny) se díky jejich vysílačce spojil se sovětským velením a podal zprávu o nepříliš povedeném výsadku i jejich aktuální poloze.

Hajný Eis už nedokázal takové množství lidí sám živit a tak se svěřil svému nadřízenému lesnímu správci Františku Pradáčovi. Společně sháněli potraviny i informace o pohybu německých posádek. Hajný i lesní správce kontakty s partyzány velmi riskovali.

Hajní z okolí Polomu|foto:archiv rodiny potomků Josefa Eise

Gestapo vybílilo kraj

Situace se dramaticky zhoršila kolem Vánoc. Nacisté zatýkali v nedaleké Polomi i v Trhové Kamenici. Partyzáni se přesunuli, ale hajní odejít odmítli. Situace se zdánlivě utišila, ale pak přišel 23. leden. Gestapo zatklo hajného Eise i lesního správce Pradáče, večer pak i Annu Eisovou. Čtyři Eisovy dcery zůstaly bez rodičů. 

Třetí den po zátahu se nacisté vrátili a přivedli k hájovně v Křemenici Eise i lesního správce Pradáče. Nejstarší dcera Mirka nemohla svého otce poznat, byl šedivý a plný podlitin. Později zatkli i manželku lesního správce a všechny drželi v Pardubicích, odkud je převezli 1. března do Malé pevnosti Terezín.

Nekonečné dva měsíce do konce války

Hajný Josef Eis se konce války nedožil, v Terezíně oslavil své 40. narozeniny, ale 30.března byl v Malé pevnosti ubit k smrti. Manželka Anna Eisová přežila a vrátila se ke svým čtyřem dcerám. Jejich hájovna mezi Polomí a Křemenicí byla vybydlená, na přímluvu jednoho z odbojářů se nastěhovaly do domku v Chotěboři. Rodinnému neštěstí nebyl ale konec ani po válce, na záškrt zemřela nejmladší Eisova dcera. 

Vladimír Tamok je rodinný příslušník Eisových|foto:Šárka Kuchtová, Český rozhlas

Pradáčovi věznění přežili, vrátili se ale s tyfovou nákazou. "Mamince se objevily tmavé skvrny na těle a už jí nešlo pomoci, zemřela 6. června," vzpomínal na svou matku tehdy sedmiletý syn, František Pradáč. 

Zatímco hájovna na Čtvrti stále stojí, hájovna Josefa Eise už není, postupně se rozpadla a z jejích základů je pomník připomínající tragické válečné události. Čas od času se na něm objeví květiny, jako poděkování vlastencům, kteří za naši svobodu obětovali vlastní život. Dokud si je budeme připomínat, nebudou zapomenuti. 

Příběh hajného Eise už lidé neznají|foto:Šárka Kuchtová, Český rozhlas