Líbá ho na horách a udržuje v kondici. Malíř Jaroslav Valečka potkává múzu všude možně

3. červenec 2019

Jeho obrazy najdete v Národní galerii i v soukromých sbírkách po celém světě. Patří mezi přední české autory mladší a střední generace. Malování se věnuje na plný úvazek.

„Je to poměrně časově náročná záležitost. Do ateliéru chodím na půl osmou a maluji tak do pěti, do šesti do večera. Představuje to velký objem skutečného tahání štětcem po plátně. Taková práce se nedá udělat za pět minut,“ říká umělec Jaroslav Valečka.

Inspirace klidem

Léto tráví umělec na chalupě v Lužických horách. „Dobře se mi tam maluje. Většina mých témat odtamtud pochází. Navíc člověk unikne před vedry, která panují v nížinách. O tom, že bych byl malířem, jsem začal vážně uvažovat někdy ve čtrnácti letech. Úplně první obraz byl pohled na jeden výrazný kopec kousek od Lužických hor. Mám ho dodnes schovaný.“

Obraz Jaroslava Valečky - Člun, rok 2016

Menší obrazy vytváří často venku, přímo v plenéru. „Větší dělám jenom v ateliéru. Jinak foukne vítr, máte tam listí, pak ten dvoumetrový obraz spadne, což je definitivní konec malování.“

Jaroslav Valečka říká, že by se člověk měl snažit každý obraz malovat tak, jako kdyby byl jeho poslední. „Malování je trochu jiný způsob uvažování než vrozené mluvení. Musíte se naučit přemýšlet v obrazech a neustále se udržovat v jakési malířské kondici. Moji kamarádi hudebníci říkají, že když dva dny nehrají, poznají to sami. Když nehrají týden, pozná to i lehce nahluchlý divák. V případě malování je to v podstatě stejné.“

Záření města

Poslední dva roky tvorby ukazuje výstava, která přes prázdniny zakotvila v Městském muzeu Králíky.

Jaroslav Valečka se svým obrazem

„Zachycuje městečko Doksy, jak svítí přes vodní hladinu. Maluji víceméně realisticky. Některé obrazy se pohybují na hraně reality a snu, proto vzbuzují různé otázky. Často maluji věci inspirované skutečnými příběhy, historkami. Některé z nich jsem vyslechnul přímo od návštěvníků předchozích výstav.“

V roce 2015 vyšla autorova monografie s předmluvou věhlasného kritika Edwarda Lucien-Smithe.

„Je považovaný za jednoho z pěti nejvýznamnějších kunsthistoriků vůbec. Poslal jsem mu nesmělý mail s prosbou, jestli by mi nemohl napsat úvodní motto. Odpověděl, ať mu pošlu fotky a že mi něco napíše. Pak napsal poměrně rozsáhlý text. Díky tomu se kniha dostala i do ciziny,“ usmívá se Jaroslav Valečka.

autor: Jakub Malý
Spustit audio

Související