Líbá ho na horách a udržuje v kondici. Malíř Jaroslav Valečka potkává múzu všude možně
Jeho obrazy najdete v Národní galerii i v soukromých sbírkách po celém světě. Patří mezi přední české autory mladší a střední generace. Malování se věnuje na plný úvazek.
„Je to poměrně časově náročná záležitost. Do ateliéru chodím na půl osmou a maluji tak do pěti, do šesti do večera. Představuje to velký objem skutečného tahání štětcem po plátně. Taková práce se nedá udělat za pět minut,“ říká umělec Jaroslav Valečka.
Inspirace klidem
Léto tráví umělec na chalupě v Lužických horách. „Dobře se mi tam maluje. Většina mých témat odtamtud pochází. Navíc člověk unikne před vedry, která panují v nížinách. O tom, že bych byl malířem, jsem začal vážně uvažovat někdy ve čtrnácti letech. Úplně první obraz byl pohled na jeden výrazný kopec kousek od Lužických hor. Mám ho dodnes schovaný.“
Menší obrazy vytváří často venku, přímo v plenéru. „Větší dělám jenom v ateliéru. Jinak foukne vítr, máte tam listí, pak ten dvoumetrový obraz spadne, což je definitivní konec malování.“
Jaroslav Valečka říká, že by se člověk měl snažit každý obraz malovat tak, jako kdyby byl jeho poslední. „Malování je trochu jiný způsob uvažování než vrozené mluvení. Musíte se naučit přemýšlet v obrazech a neustále se udržovat v jakési malířské kondici. Moji kamarádi hudebníci říkají, že když dva dny nehrají, poznají to sami. Když nehrají týden, pozná to i lehce nahluchlý divák. V případě malování je to v podstatě stejné.“
Záření města
Poslední dva roky tvorby ukazuje výstava, která přes prázdniny zakotvila v Městském muzeu Králíky.
„Zachycuje městečko Doksy, jak svítí přes vodní hladinu. Maluji víceméně realisticky. Některé obrazy se pohybují na hraně reality a snu, proto vzbuzují různé otázky. Často maluji věci inspirované skutečnými příběhy, historkami. Některé z nich jsem vyslechnul přímo od návštěvníků předchozích výstav.“
V roce 2015 vyšla autorova monografie s předmluvou věhlasného kritika Edwarda Lucien-Smithe.
„Je považovaný za jednoho z pěti nejvýznamnějších kunsthistoriků vůbec. Poslal jsem mu nesmělý mail s prosbou, jestli by mi nemohl napsat úvodní motto. Odpověděl, ať mu pošlu fotky a že mi něco napíše. Pak napsal poměrně rozsáhlý text. Díky tomu se kniha dostala i do ciziny,“ usmívá se Jaroslav Valečka.
Související
-
Jeden z nejstarších českých komiksů začíná i končí v Litomyšli
V létě 1921 spatřil světlo světa Cestopisák aneb Vandrovní knížka. Vytvořil ji malíř Josef Váchal. Na 75 obrázcích s humorem popisuje nevšední dobrodružství tří poutníků.
-
Kreativci a psavci mají na pardubické univerzitě svůj obor. Věděli jste to?
Číst a psát jsme se naučili už dávno. Tyhle dovednosti ale můžete bohatě rozvinout a třeba by se mohly stát hlavním pilířem vaší práce.
-
V Litomyšli opatrují evropský poklad. Z větší části je srolovaný
Tím nejcennějším, co můžete na zámku v Litomyšli vidět, je klasicistní divadlo a divadelní kulisy malíře Josefa Platzera. Památkáři chtějí vystavit celý jejich soubor.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka