Lom pod náměstím? Jedině ve Skutči

Ukázka práce na historické štípačce kamene ve venkovní expozici skutečského muzea
Ukázka práce na historické štípačce kamene ve venkovní expozici skutečského muzea

Když otevřete branku skutečského muzea, rázem se ocitnete v jiném světě. Přímo na okraji lomu. Působivá expozice kamenictví připomíná to, co město proslavilo.  

Ke Skutči nerozlučně patří boty a kámen. Ševcovské řemeslo ve městě kvetlo už ve středověku, stejně jako to kamenické. Ve Skutči a okolí se těžila opuka a pískovec, zlatou žílou se ale pro město později stala žula. Na počátku 40. let minulého století na Skutečsku působilo přes čtyři a půl tisíce kameníků!

Od lámání po štěrk

Expozice kamenictví v Městském muzeu ve Skutči má nevšední podobu a je nejrozsáhlejší v Česku. V její venkovní části budete procházet fiktivním lomem. Uvidíte těžkou techniku i věrné figuríny kameníků při práci s kamenem. Prohlédnout a mnohdy také vyzkoušet si můžete také nářadí. Díky historickým fotografiím na panelech nahlédnete do reálného světa lomů v okolí Skutče, který byl plný dřiny a nelehkých pracovních podmínek.

Kameníci v lomu firmy Silika ve 30. letech 20. století

Ve venkovní expozici se dozvíte podrobnosti o typech lomů a způsobu lámání kamene. Historická technika v expozici připomíná, jak se kamenné bloky kdysi přepravovaly a postupně upravovaly. Uvidíte například polní drážku nebo beranovou štípačku kostek.

Muzeu se podařilo zrekonstruovat i podobu dřevěného jeřábu nebo lanovky zvané „houpačka“. U jednotlivých stanovišť kameníků se můžete zastavit a třeba i potěžkat typickou žulovou, dioritovou kostku, která se ve skutečských lomech kdysi vyráběla. Říkali jí „vídeňka“ a měla rozměry 18×18 centimetrů. Součástí expozice je samozřejmě také kovárna. Ta byla a dodnes je nejdůležitější dílnou v lomu.  

Ze sklepa nejlépe do lesa

Vnitřní část stálé expozice kamenictví v suterénu muzea přibližuje pestrou geologii Skutečska. Prohlédnout si v ní můžete zkamenělé ryby nebo mořské plže staré stovky milionů let, které dělníci našli hlavně v opukových lomech. Výstava nabízí také přehlednou historii vývoje těžby a zpracování kamene na Skutečsku, a to až do současnosti. V kinostále se můžete podívat na krátký film o historii kamenictví.

K tomu, abyste si o všem udělali ten nejlepší obrázek, určitě vyrazte i do terénu. Na expozici kamenictví totiž volně navazuje Žulová stezka, 4.5 km dlouhá naučná trasa. Začíná u skutečské plovárny a vede poměrně nenáročným terénem, zalesněným návrším zvaným Horky.

Infopanely na cestě po Žulové stezce přibližují příběh vzniku a vývoje kamenictví. Uvidíte historické fotografie přímo z lomů a pomocí systému QR kódů si můžete na chytrých telefonech prohlédnout i videa o kamenické výrobě. Zdejší zatopené lomy vytvářejí skutečně romantickou kulisu. Pohled na Andrusivův lom, Kaňon nebo lom Zvěřinov je nezapomenutelný v jakékoliv roční době.   

Skutečské kostky

Na Skutečsku se kdysi těžila hlavně opuka, jeden z nejznámějších lomů je v Přibylově. Ve Vrbatově Kostelci se zase dobýval pískovec. Rozvoj žulových lomů podnítila zejména stavba železnice v roce 1869, vedoucí z Pardubic do Havlíčkova Brodu. Pod pražce bylo tehdy potřeba velké množství štěrku, ale také rozměrné kvádry na stavby mostů.

U fiktivního lomu nechybí těžká technika

Zlatá éra skutečských žulových lomů začíná až ke konci 19. století. Ukázalo se totiž, že zdejší diorit má výborné vlastnosti. Vysokou otěruvzdornost, také je skvěle odolá vůči mrazům a současně je skutečská žula dobře štípatelná. Zkrátka ideální vlastnosti pro výrobu dlažební kostky. Velmi žádané byly dlažební kostky zvané „vídeňky“. Měla o ně zájem hlavně Vídeň, ale také Praha, Hamburk nebo Krakov. Export víděněk začal ve velkém a dodnes tyto kostky na ulicích mnoha evropských měst najdeme.

Ve výrobě byly počátkem 20. století zaměstnány stovky lidí. Byla to sice docela dobře placená práce, ale také velká dřina. Kameník tehdy přišel do zaměstnání v šest hodin ráno, v poledne měl hodinovou pauzu. Odcházel v šest večer a za pracovní den musel vyrobit nejméně 50 dlažebních kostek. Po první světové válce se začalo s výrobou menších formátů kostek, o hraně 8, 10 nebo 12 cm.

 

Spustit audio

Související