Na dlouhé cestě sepisovala deníky, teď vydává knihy. Práce na nich trvala 12 let
Jednou se mi splní sen. Tak se jmenuje první ze dvou publikací o cestování po Asii v roce 2011. Stojí za ní Tereza Košnařová.
„Deníky jsem dostala od kolegů z kanceláře na rozloučenou, když jsem odjížděla na cestu. Nikdy předtím jsem si nic nepsala. Tady jsem si zapisovala všechno, co mi přišlo zajímavé anebo důležité. Když jsem se z půlročního cestování vrátila, přivezla jsem tři hustě popsané knihy a říkala jsem si, že by bylo zajímavého z toho něco udělat. Až pak vznikla myšlenka na knížku.“
Proč tak dlouho?
Tereza tvořila prvotinu a nejdřív neznala správný postup. „Sedla jsem si a nevěděla. Šla jsem do kurzu tvůrčího psaní, ale moc mi to nepomohlo. Po 12 letech se mi knížka konečně podařila.“
Čtěte také
Zážitků měla tolik, že by se do jedné knihy nevešly. „Tematicky a geograficky jsem je rozdělila na Nepál, Indii a jihovýchodní Asii. Všechny zápisky jsem zpracovala najednou, aby byly ve stejném stylu. Druhá knížka je tedy připravená. Jenom ji musím nechat projet poslední korekturou, grafik navrhne obálku a pustím se do procesu vydávání, který je neskutečně dlouhý.“
V knize jsou i autorčiny vlastní fotografie. „Byly momenty, kdy jsem nedala foťák z ruky. Snímků mám doma tisíce a vybrala jsem nejzajímavější, které se nejvíc hodily k textu. Z něj jsem osobní záležitosti nakonec vyndala všechny. Snažila jsem se, abych moc nevnucovala svůj názor na věc.“
Má spoustu dětí
Velkým zážitkem pro Terezu byli tamní obyvatelé a hlavně děti z dětského domova v Nepálu, kde jako dobrovolnice učila angličtinu. „Jsou to moje děti napořád. Jsem s nimi ve spojení přes sociální sítě. Sleduju jejich kariéru a životní cestu. Tamní děti to mají těžší. Chybí jim prostředky i podpora rodin. Hledají sponzory, když chtějí studovat dál. Jedna starší dívka třeba studuje v Austrálii medicínu, dostala stipendium. Beru je prostě dodnes jako svoje děti.“
Tereza Košnařová bydlí v Řečanech nad Labem. Pořádá i cestovatelské přednášky. Za sebou má taky například rok v Jižní Americe.
Související
-
Když žena volá k obědu, jde psaní stranou. Jak tvoří...
Asi ho nemůžeme počítat mezi živelné spisovatele. Zdánlivě chrlí jednu knihu za druhou, ale všechno postupuje podle plánu. Na druhou stranu netvoří ve stylu „píšu o...
-
Spisovatelka díky psaní uniká z reality. Mění si na to jméno
Vydala šest knih a sedmou má rozepsanou. Profesionální spisovatelkou ale Martina Mouseová není a tvorba jí slouží jako určité vyčištění hlavy po práci.
-
Pořád píše. V práci jako přísná úřednice, v blogu jako veselá glosátorka
Veronika Jirásková se musí každý den ohlížet na paragrafy. I když ji to baví, potřebuje prostor pro vlastní kreativitu. Našla ho na internetu a ve světě sociálních sítí.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
